Kdysi bych na této přesnosti trval, ty měkčí výrazy jsou například pro rodiče nevidomých dětí přece jen přijatelnější. A co teprve, kdybych výraz „slepci“ použil na konferenci o sociálních službách, to by bylo… Ačkoliv mezi sebou si tak většinou říkáme. Prostě jsem nevidomý i slepý zároveň.

Takže jsem slepec, a jelikož nejsem slepý k tomu, co se děje, šel jsem 21. května na Václavák. Nevadí mi, že se rozhlasoví komentátoři vesměs shodují, že demonstrace nedosáhnou svých cílů. Vím, že zbavit se Miloše je obtížnější než zbavit se Milouše, ale o to bezprostředně ani nejde. Ostatně ani Ludvík Vaculík nebo Václav Havel nepočítali s tím, že stačí jeden krok a bude vyhráno. Kdyby nebylo 2000 slov, možná by nebylo Charty 77, a kdyby nebylo Charty 77, možná by nebyla Sametová revoluce…

A co ti slepí? Vlastně možná nevíte, že jedním z přátel Václava Havla byl Klement Lukeš, nevidomý charizmatický muž, u kterého se prý často ukrývaly dokumenty. Setkání s ním bylo pro mne podobně silné, jako vyslechnutí krátkého ochraptělého projevu Václava Havla na Fóru 2000.

Slepý k stavu společnosti určitě nebyl ani nevidomý PhDr. Josef Doksanský, ředitel knihovny pro nevidomé a porevoluční poslanec. Za bolševických časů pomáhal zapovězeným hercům tím, že je angažoval jako načitatele knih pro nevidomé. Ve státní knihovně se tehdy načítalo i ze samizdatů, ovšem jen pro omezený okruh posluchačů.

O nejmasovější politický projev slepých se v období opoziční smlouvy postaral tehdejší prezident organizace nevidomých Milan Pešák. Zorganizoval „slepeckou demonstraci“ před budovou ministerstva práce, což byla evropská ostuda sociálního ministerstva řízeného sociální demokracií. Ovšem téměř nikdo v organizaci nevidomých netušil, že náš slepecký prezident je členem Občanské demokratické strany.

Byl jsem tehdy v přípravném výboru demonstrace a vymyslel jsem heslo pro transparent „Nevidíme, ale myslíme!“ Teprve později jsem pochopil, jak byla moje hrdá myšlenka naivní. Myslel jsem, že bojuju výlučně za věc nevidomých a zatím jsme nic netuše zřejmě bojovali také za věc ODS. Prezident nevidomých se později stal pražským radním a senátorem…

Ale nejsou všechny strany tak vděčné jako ODS. Nevidomý JUDr. Ondřej Závodský nebyl slepý k jakýmsi čachrům na ministerstvu vnitra, takže byl dokonce oceněn Nadačním fondem proti korupci. Jenže se pak angažoval za lidovce a stal se náměstkem ministra financí Babiše pro oblast boje s korupcí, což teď zní dost komicky. Jak to dopadlo, si možná ještě pamatujete. A pokud ne, asi to tušíte. Byl odejit.

Tak tolik o několika slepých, kteří nebyli k věcem veřejným slepí. Ani já ke své doslovné slepotě nechtěl přidat tu symbolickou, tak jsem vzal bílou hůl a šel.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.