Máme-li zjistit, odkud se vzal v soudobém světě organizovaný zločin, je třeba nahlédnout nejen do minulých století, ale také do různých částí a zemí tehdejšího světa. Z historie je známo, že pohnutým stoletím bylo století sedmnácté. Ve střední Evropě tehdy zuřila třicetiletá válka, v jižní Evropě (Itálii) se vystřídali cizáci ze Španělska a Francie, v Číně vystřídala mandžuská dynastie Ching staročínskou dynastii Ming, v Japonsku nastupuje po letité občanské válce období klidu.

Stupňující se sociální nerovnost, hospodářská bída a politická nadvláda cizáků vedly po staletí k odporu jednotlivců i k vytváření skupin, které měly sice různý cíl, ale vyznačovaly se shodnými strukturami. Šlo o tajné organizace, o tajné spolky, které vznikaly buď sdružením rodin v pokrevně spjatou velkorodinu (klan), anebo spojením lidí pokrevně nespřízněných, kteří složili hlavě velké rodiny krevní přísahou. Tyto spolky a klany byly vybudovány hierarchicky, nebyly přístupné jiným osobám a měly mistrně propracovanou konspirativnost. Byly to společnosti ve společnosti, měly vlastní statuty, sankční systémy proti nedisciplinovanosti členů až po vlastní soudnictví. Vysoké počty členů vyžadovaly, aby spolek či klan měl svá skrytá poznávací znamení, ať již verbální či nonverbální. Z historického hlediska je velmi zajímavé, že mnohé spolky měly až do 19. století za cíl nastolení sociální spravedlnosti a odstranění cizí nadvlády ve své zemi. Jen málo z nich si od počátku vytyčovalo kriminální cíle.