Ale spoléhání na stařeckou paměť se mi nevyplatilo, neboť ve skutečnosti mě nemilosrdně oklamala. Pan docent mě na to upozornil zdvořilým e-mailem. Nežádal o veřejnou omluvu, ale přece jen se mu touto cestou omlouvám. Pochybil jsem, když jsem vyslovení mylného názoru nepředešel zapátráním na internetu nebo v mém archivu. Od rušných sporů o zákon přece uplynulo mnoho let. Až po jeho upozornění jsem nakonec ve svém archivu našel článek z r.2013, jímž jsem se vyjádřil v neprospěch jeho názoru na návrh nového zákona.
Na rozdíl od něj a jiných odpůrců zmařeného nového zákona se opírám o poznatky, které jsem získal v jedné etapě svého života, v které jsem se zabýval projektováním vnitřních systémů podnikové organizace a řízení a musel jsem se seznámit se základy teorie řízení.
Současný způsob uspořádání státního zastupitelství mi připadá neudržitelný. Je výsledkem nahodilého řešení různých problémů, které vznikly po převratu v r. 1989. Ponechám stranou pochybnosti o správnosti rozhodnutí zřídit státní zastupitelství místo prokuratury. Ustavení dvou vrchních státních zastupitelství nevyplynulo z potřeby vybudování účinného nástroje vedení trestního řízení, ale z nezbytnosti nějak se vypořádat se zánikem federálních úřadů a s převedením jejich agendy a zaměstnanců do republikových struktur. Ve skutečnosti došlo k návratu k zemskému uspořádání státu, které v jiných oblastech veřejné správy nemá obdobu. Nenavazuje na územní uspořádání policie, která je nejbližším “souputníkem” státního zastupitelství, ani na strukturu územní samosprávy. Především je překážkou pro nastolení absolutně jednotného způsobu výkonu předsoudních fází trestního řízení na celém území státu. A občané mají nesporně právo, aby je orgány trestního řízení obsluhovaly v každém koutě republiky stejně. Současné uspořádání způsobuje, že mezi způsobem jednání státních zastupitelství v oblasti působnosti Vrchního státního zastupitelství v Praze a Vrchního státního zastupitelství v Olomouci jsou sice nepatrné, ale přece jen viditelné rozdíly. Ostatně oba úřady se od sebe nápadně liší. Vrchní státní zastupitelství v Praze je kompaktní úřad, jehož pracovníci sídlí v jedné budově. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci “obhospodařuje” zhruba třetinový počet státních zástupců, rozptýlených do tří poboček po území bývalé Země moravskoslezské.
Tvůrcům současné struktury se naplnilo přání předejít vzniku obdoby silného postavení generálního prokurátora předlistopadového státu. Postavení nejvyššího státního zástupce je velmi slabé. Je přímým nadřízeným pouze pro státní zástupce a ostatní zaměstnance Nejvyššího státního zastupitelství a pro dva vrchní státní zástupce. Nemá dohledovou pravomoc nad krajskými a okresními státními zastupitelstvími. Svou moc může v převážném rozsahu uplatňovat pouze nepřímými a mimořádnými nástroji. Moc vrchních státních zástupců v operativním řízení je podstatně větší.
Pro zrušení vrchních státních zastupitelství svědčí i pravidlo, že čím delší a složitější je řetězec řízení, tím je přenos informací v něm těžkopádnější, vzdálenost mezi vedením úřadu a výkonnými složkami se zbytečně prodlužuje, účinnost řízení se snižuje.
Neobstojí námitka, že vrchní státní státní zastupitelství jako třetí stupeň řídící struktury jsou potřebná pro obsluhu vrchních soudů. Jenomže vrchní soudy jsou z hlediska struktury řízení soudy nikoli třetího, ale druhého stupně.
Máme totiž dvě dvoustupňové soustavy obecných soudů. Prvním stupněm nižší z nich jsou okresní soudy a druhým stupněm jsou odvolací oddělení krajských soudů. Prvním stupněm vyšší soustavy jsou prvostupňová oddělení krajských soudů, druhým stupněm vrchní soudy. Je to určitá zvláštnost, kterou jsme zdědili po předlistopadovém režimu. Její zavedení umožnilo zahajovat obtížnější procesy u soudů se zkušenějšími soudci. Na základě zkušeností dlouholetého laického pozorovatele soudních řízení trestních v obou soustavách soudím, že to je jedna z mála prospěšných věcí, jež jsme po komunistech zdědili.
Pro obsluhu vrchních soudů jako soudů druhého stupně není nezbytné zřizovat třetí stupeň státního zastupitelství. Mohou je docela dobře obsluhovat krajská státní zastupitelství, jejichž vnitřní organizační a řídící strukturu by bylo třeba přizpůsobit. Zjednodušená soustava státního zastupitelství bude účinnější a levnější.
Nemyslím si, že kvůli zrušení vrchních státních zastupitelství musí dojít ke zrušení vrchních soudů. Vliv územního rozptýlení soudních senátů do dvou míst nehraje stejnou roli jako v případě státního zastupitelství, v němž funguje přímá nadřízenost-podřízenost mezi vedoucím státním zástupcem a jeho podřízenými. Předsedové soudů nemají pravomoc přikazovat soudcům, jak mají soudit. Převažující vliv na dojem o rozdílnosti vrchních soudů má individualita soudců, kteří jsou ve svém rozhodování nezávislí.
Opakuji tedy, že pro mne jako laika, dlouhodobě sledujícího činnost soudů a státního zastupitelství a brojícího proti jejich nešvarům, je záměr Lenky Bradáčové navázat na reformní snahy Pavla Zemana a jeho podporovatelů silným důvodem ke spokojenosti s jejím jmenováním. Kromě toho doufám, že na některé ze státních zástupců NSZ bude mít příznivý vliv její mnohými proklínaný workoholismus.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
