Babiš po vstupu do vysoké politiky rychle získal na svou stranu značnou část veřejného mínění. Podporují jej navíc různé věkové kategorie od studentů a střední generace až po důchodce. Mnozí mu vyslovují podporu kvůli jeho podnikatelským výsledkům, které jsou údajně odrazem nezměrné píle a talentu, další kvůli lidové mluvě či vzpouře vůči tradičním zkostnatělým a zkorumpovaným stranám. Zatím mu navíc vychází i proklamovaná taktika  politického programu hnutí ANO, který slibuje zlepšení života všem poctivým lidem.  Velká část veřejnosti a voličů na toto zatím stále ještě slyší. Ministr financí a předseda hnutí ANO patří k lidem, kteří si své soukromí dobře střeží. V okruhu svých blízkých však zůstává velmi otevřený a neváhá zde sdělit i informace velmi osobního charakteru. Jako je například zdravotní stav. Právě toto před nedávnem zmínil na jedné schůzce mezi nejbližšími spolupracovníky. Babiš se nedávno podrobil komplexní lékařské prohlídce a ta prý dopadla nad očekávání dobře. Sice mu bylo doporučeno, aby pracovně poněkud zvolnil tempo a více dbal na správnou životosprávu, ale jinak je prý na svůj věk v nadprůměrné kondici. Ošetřující lékař mu měl dokonce na závěr adresovat následující slova: „Pane ministře, máte takovou kondici, že tady klidně můžete být do stovky, a to rozhodně nepřeháním.“ Snad i tato skutečnost jej přiměla, aby právě mezi nejbližšími zmínil své další cíle v politice. Ten první je jasný. Stát se po letošních podzimních volbách premiérem. Jenže to není ani zdaleka vše, čeho by chtěl v politice postupně dosáhnout.

Pokud se stane úspěšným premiérem, chce se později ucházet o funkci prezidenta republiky. To může být program přibližně pro nejbližších deset let. K funkci prezidenta se vyjádřil takto: „Jsem úspěšným ministrem financí, nepochybuji o tom, že se brzy stanu i úspěšným premiérem. Logicky se nabízí možnost kandidovat potom na funkci hlavy státu. Navíc moje Monika je velmi reprezentativní typ. Myslím, že tak sličnou první dámu tato země zatím neměla a role ženy prezidenta republiky je pro ni jako dělaná. Má k tomu všechny předpoklady, navíc patří mezi nejlépe oblékané ženy u nás dle řady odborníků.“  Jenže velmi dobrá prognóza jeho zdravotního stavu, jej vede k plánování i další aktivní politické budoucnosti. K tomu sám Babiš před svými nejbližšími uvedl: „Velký a úspěšný muž si přece nemůže dávat nijak nízké cíle. Vy mě dobře znáte a tak víte, že na co jsem zatím sáhl, v tom jsem byl převážně úspěšný nebo velmi úspěšný. A v tom chci pokračovat i dál. Budu úplně otevřený. Velmi mě láká jeden politický rekord, na který nikdo zatím u nás nedosáhl. Po funkci premiéra a prezidenta bych rád získal i ostatní dvě nejvyšší ústavní funkce v naší zemi. Ano, rád bych se stal šéfem Poslanecké Sněmovny a taky Senátu. Vypadá to možná jako fantasmagorie, ale pro mě je to velká výzva. Já na to přátelé mám, abych toho dosáhl. Klidně v politice vydržím do pětaosmdesáti. Vždyť v řadě zemí světa vykonávají nejvyšší funkce i osmdesátníci a mě bylo nedávno teprve dvaašedesát. Mám před sebou ještě dost času a ten bych rád z velké části vyplnil další politickou činností. Abych měl motivaci, musím si tak velké cíle klást. Jinak ani nemohu, musím mít před sebou jen ty nejvyšší mety. Pro dobro této země a jejích občanů jsem i nadále připraven přinášet řadu obětí. Z pozice nejvyšších ústavních funkcí je možné efektivně ovlivňovat nejen politické dění, ale i celkovou atmosféru v zemi a pro její zlepšení jsem ochoten udělat maximum. Nejde mi jen o vysoké funkce jako takové, ale nastartování pozitivních změn. Jsem i nadále připraven sloužit vlasti do roztrhání těla, ačkoliv tím bude stále trpět i můj rodinný život. Ale moji blízcí mi rozumějí a v mém úsilí mě plně podporují.“

Zatím to u nás byli pouze jednotlivci, kteří během své politické kariéry dosáhli na dvě či tři různé nejvyšší ústavní funkce. Petr Pithart byl v 90. letech premiérem a později předsedou Senátu. Miloš Zeman se v roce 1996 stal předsedou Poslanecké Sněmovny, po volbách o dva roky později z něj byl premiér. Po jednom volebním období v této funkci se z vysoké politiky stáhl, aby čekal poněkud v ústraní na další velkou šanci. A dočkal se v roce 2013, kdy se v historicky první přímé volbě stal prezidentem republiky. Václav Klaus byl nejprve premiérem, v době tzv. opoziční smlouvy pak vykonával funkci šéfa Poslanecké Sněmovny. Po volbách v roce 2002 prohlásil, že se bude ucházet o funkci hlavy státu. Mnozí mu nedávali valné šance. Jenže Klaus dokázal těžit z neschopnosti tehdejší vládní koalice shodnout se a jednotně podpořit společného silného kandidáta. A tak se ve třetí volbě v roce 2003 stal prezidentem právě on. Funkci hlavy státu pak po pěti letech v dramatické volbě dokázal obhájit. Ještě dnes můžeme mít v živé paměti všechny ty hádky, vyhrožování, podivné mizení poslanců a senátorů těsně před volbou. Některé praktiky zaváněly až mafiánskými způsoby. Jenže to vše šlo nakonec stranou, důležitý byl především výsledek a ten hovořil opět pro Klause.

Andrej Babiš je bezpochyby ambiciózní člověk a chtěl by se zapsat do dějin. Pokud by se mu však podařilo splnit svůj cíl a postupně získat všechny nejvyšší ústavní funkce u nás, bylo by to unikátní nejen v našem domácím měřítku, ale i v tom mezinárodním. Jestliže lékařská prognóza o tom, že zde může setrvat až do stovky nepřehání, můžeme se skutečně od této svérázné a nepřehlédnutelné osoby dočkat ještě mnohého.

Miroslav Pořízek

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.