Že je to nesmysl! Někteří falešní hráči prostě jen zneužívají některá čísla. Ti takzvaní kancelářští hasiči plní převážně  zcela jiné úkoly, než řízení výjezdových hasičů. Ano, určitě se ale mnozí z nich podílejí na podpoře jejich činnosti, aby mohli vůbec fungovat (logistické zabezpečení, chod mnoha služeb jako např. chemická, strojní, spojová, obsluha center tísňového volání atd.). Na jejich vlastním řízení se pak podílí řádově asi 350 lidí v celé republice (velitelů stanic,  okresních a krajských ředitelů, apod.)

Jak na takové zprávy o mrhání penězi v hasičském sboru reagují samotní hasiči?
Nervozitou, jak se bude vše vyvíjet a zda se další „zeštíhlování“ nedotkne i jich. Vedle hašení požárů a likvidace nejrůznějších nehod, tak jak je vidíme dnes a denně na televizních obrazovkách, patří do působnosti hasičského záchranného sboru celá požární ochrana (včetně státního požárního dozoru), odpovědnost za Integrovaný záchranný systém, civilní ochranu, krizové řízení, nouzové plánování a další. A zároveň má gesci za vzdělávání, zkušebnictví ale i vědu a výzkum v těchto oblastech. Mezi občany se těší největší důvěře, ze všech veřejnoprávních organizací, což není až tak překvapující. Prostřednictvím hasičského sboru stát totiž zajišťuje vysoce odbornou, účelnou a účinnou službu, určenou pro každého obyvatele České republiky. Službu fungující 24 hodin denně, 365 dní v roce. Zde je na místě si položit otázku, zda lze za tyto peníze zajistit jinou službu stejného obsahu, rozsahu, dostupnosti a kvality. Službu, která např. v roce 2011 každých: 8 sekund přijímala tísňové volání, 3 minuty a 57 sekund vyjížděla k zásahu, 12 minut a 24 sekund zachránila lidský život nebo evakuovala osoby z nebezpečných  prostor, 31 minut a 32 sekund poskytla předlékařskou pomoc zraněným osobám, atd.

Jak lze celou situaci uklidnit?
Jasnými pravidly, jak chce stát i v budoucnu zajistit bezpečnost našich občanů. Mezi složky, které se na tom významnou měrou podílejí a podílet budou, patří i Hasičský záchranný sbor České republiky. Prioritou bezpečnostní politiky každého státu a jeho vlády má být zajištění spolehlivého a dlouhodobého fungování bezpečnostního systému a akceschopnosti jeho jednotlivých složek. Což je také jednoznačně uvedeno, a nechávám stranou ústavní zákony, jak v Programovém prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010, tak i v aktualizované Bezpečnostní strategii ČR ze dne 8. září 2011. Zdá se, že ale vláda na tyto priority resignovala. A na tomto pozadí, aniž by občanu bylo politiky vysvětleno proč,  probíhá již druhým rokem jeho pomalá destrukce. Což samozřejmě není a nemůže být lhostejné ani hasičům. Je cítit vnitřní napětí, které klidu pro práci nepřidá. Vždyť od posledních voleb o ničem jiném neslyší, o ničem jiném se nejedná, než jen o úsporách, omezování provozu, snižování jejich počtů a jejich platů a podobně. Nemůžu se proto zbavit pocitu, kdy mi stávající hasičský záchranný sbor tak trochu připomíná Československo za 1. republiky v třicátých letech. Společnost byla též ze všech stran sužována ekonomickou krizí, na jejímž pozadí gradovaly sociální problémy. Stačilo málo, aby se našel jeden Konrad Henlein a zneužil vše ke svým, tehdy nacionálním, zájmům. Měl jednoduchá, ale nesplnitelná řešení. A dnes, a zdá se, že i uvnitř hasičského sboru se už také jistí Konrádové šikují a nabízejí jednoduchá řešení. Historie nám však dává dostatek příkladů, jak to vypadá, když se různí frajtři a kaprálové stanou generály. Jde jen o to, kdo si odehraje roli parlamentáře lorda Runcimana, a kdo potom role Chamberlaina  a Deladiera, aby nám zvěstovali, jak nás zachránili. Pak si také budeme desítky let trhat vlasy, čeho, že jsme (si) to nechali dopustit?