Množí se nám nejenom blbosti, ale i zákony diskriminační. Je omezována osobní svoboda občanů, svoboda podnikání i svoboda slova!! Nemohu se bohužel věnovat všem excesům naší judikatury pro zde omezený prostor a tak vyzdvihnu ty, které v poslední době vnímám jako největší zhovadilosti.

Nedávno byl propírán ekologický zákon schválený již v roce 2012, se kterým nebyli občané řádně seznámeni a mnozí se ještě v letošním novém roce divili, cože to bylo schváleno za zákon. Tento se zabývá ekologií ve smyslu používání kotlů na tuhá paliva v domácnostech. Vytyčuje pravidla a tvoří emisní třídy pro používání kotlů na pevná paliva. Těchto tříd je pět a od roku 2022 bude pod pokutou 50.000 Kč zakázáno používat kotle první a druhé emisní třídy. Nic proti ekologii, ale jsem přesvědčen, že nebyly řádně dořešeny veškeré konsekvence, které tato norma předepisuje. Především ve smyslu znehodnocení investice fyzických osob. Prodej kotlů II. emisní třídy byl zastaven až v roce 2014 – tedy dva roky po schválení inkriminovaného zákona. Co se týče kotlů vyrobených z kotlového plechu, tak ty budou v roce 2022 na hranici své životnosti, ale nebyl vzat v potaz stav, kdy lidé mají celolitinový kotel, který má životnosti i 50 let a v tomto případě se bezesporu jedná o zmařenou investici občana, o znehodnocení vynaložených prostředků, ze kterých občan řádně zaplatil státu daně a nyní bude nucen tento kotel zlikvidovat a předělávat topení, což jsou nemalé náklady. Proto je namístě položit zákonodárcům otázku, kdože toto občanům zaplatí. Jakým právem zasáhli zákonodárci do systému a cíleně znehodnotili prostředky občanů, kteří si litinový kotel instalovali za tehdy platné legislativy, která již neplatí! Tyto kotle by měli mít výjimku do doby jejich vyřazení z provozu, jako tomu bylo u vozidel s dvoutaktním motorem. Nesouhlasí-li stát s tímto postupem, který by se dal ošetřit novelou inkriminovaného zákona, tak by stát měl těmto lidem vyplatit odškodné nebo zajistit bezproblémové přidělení dotace na výměnu kotle II. emisní třídy za kotel třídy vyšší. Při nenalezení konsensu v této otázce je to již otázka pro ÚSTAVNÍ SOUD nebo pro instanci ještě vyšší třídy.

Svým způsobem dokážu pochopit, že ekologie je důležitá a že jeden člověk při spalování plastů či pilin napuštěných vyjetým olejem dokáže zamořit smradem i půlku vesnice, ale to neznamená přijetí kolektivní viny či udělení kolektivní sankce. Tento způsob řešení je neakceptovatelný, nedemokratický a protiprávní. V neposlední řadě i protiústavní.

Dalším velmi diskutovaným tématem je touha některých populistů po zákazu kouření v restauracích. Zde lze nalézt rozpor ve vícero rovinách. Restauraci nelze srovnávat s autobusovým nebo vlakovým nádražím. Restaurace jsou především soukromého charakteru, kde by si vlastník oné restaurace měl sám rozhodnout, zda bude provozovat kuřáckou či nekuřáckou restauraci a tu takto viditelně označit. Vlastník by dle zásad svobodného podnikání a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví měl sám rozhodnout o tom, jakou živnost bude svobodně provozovat. Nařizovat zákonem zákaz kouření v restauracích je zásahem do svobodného podnikání. Nikdo nekuřáky nenutí, aby do kuřácké restaurace šli – mají přeci svobodnou volbu tam jít či ne!! Fakt, že je nekuřáckých restaurací málo značí jen to, že ve společnosti k tomuto kroku není chuť. Každý návštěvník restaurace by měl respektovat, zda je nekuřácká nebo kuřácká a podle toho se chovat, protože jde v podstatě jen na návštěvu soukromého podniku, kde by pravidla této návštěvy měl určovat její majitel a nikoliv stát, který majitelem není!! To bychom se po čase mohli dostat do fáze, že stát zakáže bůček, cukr, kávu nebo něco jiného, co také škodí zdraví. Kouření je bezesporu zlozvyk, který nám škodí, ale stát ho de facto podporuje, protože díky diskriminaci a okrádání kuřáků plyne do státního rozpočtu cca 10 mld. Kč ročně, což je položka dosti značná. V tomto ohledu vzniká s návrhem zákona o zákazu kouření v restauracích rozpor, kde stát kouření na jedné straně podporuje a na straně druhé omezuje. Dalším rozporem je to, že kuřáci jsou minoritní společností a jsou oproti jiným minoritám šikanování. Feťáci, drogově závislí nebo alkoholici tvoří daleko větší společenský problém, ale vůči nim takovéto restrikce nejsou uplatňovány. Totéž se týká cikánů, kteří jsou naopak protěžováni nebo chcete-li pozitivně diskriminováni na úkor většinové populace. Proč tak rozdílný přístup ptám se!! Takovýto rozdílný přístup vytváří jen zbytečné společenské rozmíšky a vytváření bariér mezi lidmi. Není to o tom, že bych tolik hájil kuřáky, ale o tom že při aplikaci restriktivních zákonů by měla být dodržena určitá míra rovnosti a odpovědnosti. Není ani správné, aby stát a parlament diktoval živnostníkům, jakou živnost mají mít a jak ji mají vést. To se dostáváme tam, kde jsme již byli a bylo zřetelně prokázáno, že tyto postupy jsou chybné a vyvolávají negativní emoce.

Oldřich Rambousek