Průběžný systém financování důchodů je opravdu hodně starý, ale nikoliv zastaralý, nefunkční či neadaptovatelný do dnešní doby. Opak je pravdou. Nic lepšího neexistuje a ani existovat nemůže, pokud tedy nechceme na stáří zvýhodňovat třeba elitářské nomenklatury. Flexibilita průběžného systému je v podstatě nekonečná, ale má to jeden háček. Systém pracuje jinak v kapitalismu a jinak v socialismu a nedej bože v takzvané demokratické společnosti. Ona totiž skutečná demokracie existuje jenom na papíře nebo v hlavách snílků a díky tomu, že valná většina lidí demokracii nerozumí, tak těm plkům věří. O tento stav se bohužel mocenské struktury opírají.

Problém financování důchodů vůbec netkví v důchodovém systému. Problém je v tom, že celosvětově roste lidská populace a bohužel stále více narůstá počet lidí v důchodovém věku. Dětí se rodí ve vyspělých zemích stále méně, a je tedy méně těch, kteří by pracovali a financovali důchodový systém. Dalším problémem je takzvané zefektivňování práce a tlak na neustálé snižování lidské pracovní síly. Netvrdím, že digitalizace a robotizace výroby je nepřínosná a neposouvá nás vpřed, ale nese to s sebou i negativní dopady, a to v poklesu počtu pracovních příležitostí. Za celosvětovým růstem populace stojí především africké země, Indie a Čína. Musíme však mluvit o tomto problému v globálním měřítku, neb jsme otevřenou ekonomikou, otevřenou zemí.

Je to hnusné, ale je problém se starými lidmi. Kapitalismus s nimi počítá jen jako s přítěží a neví, jak se jich zbavit. Socialismus má systém nastaven poněkud jinak, a to díky možnosti přerozdělování prostředků. Kapitalismu a demokracii přerozdělování prostředků jaksi jde proti srsti. Oni se ti kapitalisté a demokraté nechtějí o nic dělit. Bohužel veškeré prostředky v ekonomice generuje dělnická třída, ale ta si to bohužel neuvědomuje a klidně se nechá demokraty a kapitalisty okrádat.

Jisté je to, že tento problém je nutno řešit! Otázkou je jak. Kapitalismus a demokraté vědí, že na takovéto problémy je lék v podobě případné války, vyvolání plošné epidemie, např. eboly, nebo ekonomické krize, která v systému řetězení může být spouštěcím mechanismem války a samozřejmě eliminace lidské populace tímto drastickým způsobem. Socialismus tento problém řeší jinak. Ten eliminuje závratné zisky bohatých a zespolečenšťuje je, čímž se plní systém, ale také se snižuje riziko pádu systému či války. Socialismus je tedy řešením dlouhodobějším, ale nikoliv úplným. Úplné řešení tkví v nutnosti redukce lidské populace. Planeta a zdroje nejsou nekonečné či nafukovací. Je to tedy i otázkou volby každého z nás, zda zvolíme kapitalismus, či socialismus.

Řešení nelze naleznout v důchodových fondech. Psal jsem o tom dobře před deseti lety a říkal jsem důrazně POZOR. Dnes musím chtě nechtě poděkovat vládě pana Babiše, že otevřeně přiznala, že ze sedmnácti penzijních fondů, které máme, je mírně ziskový jediný. To chce odvahu. Ostatní jsou 0-0 nebo ztrátové, což znamená, že dochází ke znehodnocování peněz střadatelů. Mně tenkrát věřil málokdo, ale já se nezlobím, protože tomu málokdo rozumí. Faktem je to, že střadatelé penzijních fondů těmto poskytují bezúročnou půjčku. Z těchto peněz si dobře žije pár vyvolených na vrcholu pyramidy, ale střadatel zapláče. Aby se to vyplatilo, tak by střadatel musel měsíčně spořit 5000 korun a více. Dělníci na toto nemají, ale když si dělník jde vzít obyčejnou půjčku, tak mu načudí úrok od 6 % a RPSN 12 %, přičemž dělník dává peníze do penzijního fondu peníze na úrok 2 %, což nepokrývá ani inflaci.

Dobrým řešením je tedy zrušení penzijních fondů, neb slouží jen bohatým, a prostředky z nich převést na běžný důchodový účet, a dále zvýšit cca o 1,5 procentního bodu odvody ze mzdy do systému sociálního zabezpečení pro všechny, tedy i pro podnikatele a OSVČ. Toto opatření by mělo v úplném klidu vydržet 30 let při roční inflaci okolo 2,5 % a nezaměstnanosti, nepřevyšující 6-7 %. Ta čísla jsou dle mých propočtů a mohou se lišit s čísly odborníků nebo populistů, či najatých lhářů.

Peníze v penzijním fondu vytvářejí obyčejnému pracujícímu člověku jenom ztrátu.