V kontextu událostí devadesátých let a událostí po přelomu data do 21. století bylo pouze otázkou, kdy dojde k nějakým střetům v Evropě. Byla rozvolněna politika Evropských zemí a prostor dostaly mnohá i extrémní a radikální uskupení. Byl postupně programově restartován na určitých územích nacionalismus, jenž působí destabilizačně především v ještě nerozvinutých demokraciích. V těchto procesech lze nalézt viditelnou stopu CIA, skrze kterou se snaží zahraniční a především Americký nadnárodní kapitál ovládnout nová území – viz KOSOVO, ALBÁNIE. Pach krve je zde ještě cítit, ale to České Madeleine Albrightové určitě nevadí. Její krev tu netekla a neteče. Dolárky však tečou.

NATO, ač se tváří jako organizace obranného charakteru, se chová agresivně a nedodržuje dohody, jež uzavřelo s Ruskem. Je všeobecně známo, že se NATO zavázalo při rozpadu Varšavské smlouvy, že se nebude dále rozšiřovat na východ – tedy směrem k Rusku. Tato dohoda byla mnohokrát ze strany NATO porušena jako jednostranný akt. Rusko k tomuto dění verbálně protestovalo, ale názor Ruska jakoby nikoho nezajímal. Situace došla až tak daleko, kdy drzost NATO a USA dosáhla vrcholu. Začali se vměšovat do záležitostí Ukrajiny, čímž započal proces vytváření předpolí pro vstup Ukrajiny do struktur NATO a EU. Tento proces velmi rychle vyvolal destabilizační tendence, jež vyvrcholily kyjevským mejdanem a krveprolitím. Byla svržena legitimní vláda a byla nahrazena samozvanou pučistickou vládou Jacenjuka.

Fakt, že Jacenjukova vláda byla a je nacionalistická, že ji podporuje značnou měrou Pravý sektor pana Jaroše neštítící se nosit uniformy s nacistickými symboly nikomu v USA nebo EU nevadí! Hlavně, že vychází záměr destabilizace Ukrajiny, která může při troše štěstí destabilizovat i Rusko. NATO se se svým postupem ohledně Ukrajiny stalo hlavním iniciátorem ozbrojeného konfliktu na Ukrajině. Nikoliv Putin, ale NATO je vinno. Putin pouze tahá za záchrannou brzdu mezinárodní politiky ve smyslu zachování národní integrity a územní celistvosti Ruska. Osobně mi vyvstává otázka, zdali to, co vytváří NATO v Evropě, se dá nazývat obrannou politikou! Jsem toho názoru, že kdyby se Rusko a Putin nepostavili na odpor expanzivní, agresivní a nacionalistické politice, tak by mohli dopadnout stejně, jako Československo v roce 1938, kdy nás Anglie s Francií doslova prodali Hitlerovi.

Najít jakýkoliv konsensus ohledně Ukrajinského konfliktu bude nesmírně složité. Očividně se zde kříží zájmy skutečné se zájmy proklamovanými skrze média. Bohužel už nelže lidem jenom ČT. Už se lidé zlobí i v Německu na televizní stanici ZDF, že jim podává tendenční a zkreslené informace. Dá se pochopit, že jisté informace jsou lidem tajeny, ale lež je neospravedlnitelná. Do jisté míry se dá i pochopit poněkud tendenční vnímání Ruské mezinárodní politiky a to s ohledem na jeho vůdčí roli v socialistickém bloku, což zanechalo určité šrámy, které si neseme z minulosti a pamatujeme si je. Tedy – dá se to pochopit, ale nelze uznat takový pohled jako relevantní, protože Rusko je dnes také kapitalistickou zemí a má od minulosti zcela odlišné vládnoucí struktury a politickou orientaci. Je smutné, že Český ministr zahraničí toto nevnímá a jen tupě papouškuje Eurounijní fráze. Možná mu tato rétorika stačila, když prodával hrnce na předvánočních akcích pro dnes takzvané šmejdy, ale z pozice ministra je to přinejmenším ubohé.

Oldřich Rambousek