Já osobně žiji v malé osadě v Podkrkonoší. Co pamatuji, a je to již padesát let, byla krajina okolo Dvora Králové velice rozmanitá a všude samý les. V lesích člověk potkal spoustu lidí, a to buď na borůvkách a houbách, či při čištění lesa a odvozu odpadního dřeva na topení. Dá se tedy říci, že les nám sloužil jak k odpočinku, tak i jako přínos do domácnosti. Dnes je však situace úplně jiná. Spousta míst se změnila k nepoznání. Místo lesů úplné holiny bez ničeho. Doslova měsíční krajina s krátery i metr hlubokými. Pěkné cesty pro pěší turistiku i cykloturistiku jsou zničeny. Příkopy podél silnic plné bordelu a větví, takže nemohou ani náhodou plnit svou funkci, a již tak dost poničené silnice dostávají zabrat při každém větším dešti. Dochází dokonce ze strany lesníků k trestnému činu obecného ohrožení, neb při těžbě jsou pokácené stromy tak blízko vozovky, že je nutno se jim vyhýbat a de facto není v případě hrozící nehody okolo silnice žádná úniková zóna.

V těch lesích, které jsem znal odmala, se nachází i chráněné území, zvané Čertovy hrady. Nejde o žádný hrad či jeho pozůstatky, ale jedná se o území, kde se nachází pozůstatky prehistorického moře. Jsou to takzvané Perucké a Koryčanské pískovce. Docela směšně tu působí informační cedule s názvem Toulky Královédvorskem. Kdo se tu asi bude toulat pustinou po zničených přístupových cestách? A kde jsou královédvorští ekologičtí aktivisté, kteří se ve městě poutali řetězy k jedné shnilé lípě? Tohle jim nevadí? Dostali tučné držhubné? V dobách minulých, tj. cca před 15 lety, když se v oblasti Dvora Králové konaly závody enduro, a to dokonce na úrovni mistrovství světa, tak ekologové dělali takové problémy, že mnohokrát byly závody v zásadním ohrožení. Nikdy však po nich nevznikla taková katastrofální spoušť, jaké jsme svědky dnes.

Vždy po závodech byly použité úseky lesních cest řádně srovnány do původního stavu a mnohdy byly uvedeny do stavu mnohem lepšího, než tomu bylo před závody. Navíc město závody ožilo a něco se tu dělo. Dnes je město jak leklá ryba. Své by o tom mohl vyprávět Václav Vodochodský a lidé okolo něj. Nejeden šedivý vlas jim přibyl díky starostem okolo závodů. Pan Václav Vodochodský byl ředitelem těchto závodů, a pokud vím, tak vše činil tak, aby příroda neutrpěla, a nebál se nikdy vzít do ruky hrábě nebo lopatu, což se o mnohých zelených říci nedá. Ti umějí jen žvanit a vytvářet excesy.

Jeden se musí ptát - co se to děje? Skutečně je kůrovec takový problém? Ano, kůrovec je problém, ale na problémy s ním jsme si vlastně zadělali úplně sami a děláme si problémy další a mnohem větší. Ekologové však mlčí! U kůrovce stačí cca 2 roky špatné péče o les a problém je tu. Velmi dobře si pamatuji, jak se s lesem hospodařilo v socialismu, a nutno říct, že ač komunisté udělali spoustu chyb, tak lesní hospodářství mělo velmi vysokou úroveň. Pamatuji, že když hrozil větší výskyt kůrovce, tak feromonové lapáky byly po lesích poměrně hustě rozmístěny, a navíc se kácely takzvaně návnadové syrové stromy, které pak byly likvidovány. Dnes lapáky na kůrovce téměř není vidět, a když ano, tak je to na vytvořených holinách, což je už trochu pozdě!

Změna na Královédvorsku, a to k horšímu, nastala po výměně vedení Městských lesů a lesmistrů. S pokorou a úctou vzpomínám na starou gardu ve vedení Městských lesů ve Dvoře Králové n/L a na stav lesů za jejich působení. To bylo zcela jiné a bylo to pozitivní pro les i pro lidi. Dnes je to naopak. Takových lesmistrů, jako byl třeba Miroslav Vrabec, je veliká škoda, ale věk nezastaví nikdo.