Za pravdu se totiž dá považovat asi tak třetina toho, co se o Zdeňkovi píše. Zbytek těch řečí o něm jsou jen kecy a nepodložené fantasmagorie, které ho mají společensky znemožňovat a dehonestovat. Velkým příkladem jsou ty nesmysly o komunistické mlátičce. Jistě vás bude zajímat, jak to asi tak mohu vědět. Rád vám to řeknu.

Zdeňka znám už dlouhá léta a v jistých bodech máme i cosi společného. Mé první setkání s ním však bylo velmi tragické. Svého času jsem totiž pracoval jako vlakvedoucí ČD a stalo se, že na železničním přejezdu u Smiřic došlo k velmi vážné dopravní nehodě. Já jel s malým motoráčkem po lokálce a srazili jsme se s osobním autem. To řídil právě Zdeněk Ondráček. Díky silnému slunečnímu svitu přehlédl světelná výstražná světla na přejezdu a i naši signalizaci z vlaku. Došlo ke střetu. Nárazová rychlost byla 80 km/h, dokonce nárazem došlo k utržení nápravy vlaku. Naštěstí všichni z auta jako zázrakem přežili, ale byli zmrzačení. Auto bylo do šrotu. Od té doby má Zdeněk totální endoprotézu.

Jsme se Zdeňkem stejně staří, oba jsme sloužili u ozbrojených složek. On byl policista, já voják. Oba dva jsme v roce 1989 byli mladí kluci v malých hodnostech, a tedy předurčeni k tomu, že musíme poslouchat rozkazy velení. Dodnes je to u ozbrojených složek úplně stejné. Zdeněk bohužel doplácí na to, že právě s ním dělala po demonstraci televize rozhovor. Tím se jeho tvář dostala do povědomí veřejnosti. Pozor však, jako řadového policisty školského útvaru ministerstva vnitra. To znamená i to, že v té době byl studentem policejní školy a policistou bez praktických zkušeností. Ano, nahnali tam mladé, řádně nevyškolené kluky bez zkušeností.

I já jsem se chodil dívat na demonstrace, ale pouze jako civil. Nikdy jsem nezasahoval. Vím však na sto procent, že ne všichni demonstrující měli holé ruce. Osobně jsem viděl, že mnoha demonstrantům byly odebrány řetězy, nunčaky, nože, břitvy a ve velmi malém počtu i střelné zbraně. Současné nomenklatury to sice popírají a lidé, kteří tenkrát táhli s Havlem, také, ale oni vědí, že lžou. Propaganda toho samozřejmě využila k obrazu svému. Je však zcela mimo mísu a jakoukoliv logiku, aby byl viněn Ondráček. Ti kluci si museli chránit i takzvaně svůj zadek a svůj život. S odstupem času si však dovolím říci, že měli policisté zasáhnout mnohem tvrději, že ti cucáci, kteří vyřvávali na náměstích o svobodě a demokracii, nevěděli, co mluví. Byli zmanipulovaní a zblblí výmysly ze západu. Lidé z Charty 77, ten šmejd a lidský odpad, jim implantoval do jejich myslí převratné myšlenky, postavené na lžích. Ostatně to je už v současnosti velmi viditelné, protože nemáme ani svobodu, natož demokracii.

Co Zdeňka znám (osobně), tak vím, že je to chytrý, slušný a skromný chlap. Nikdy jsem nezažil, že by jednal arogantně, povýšeně a bezohledně. Přestože je poslancem. Dokonce si ve straně dovolí oponovat Filipovi, a to je co říct. Bojuje se zmanipulovaným ÚV, ale bohužel takových bojovníků máme velmi málo a stále jen narážejí na stranickou diktaturu Vojtěcha Filipa a lidí na něho přisátých. Dobře víme, že jsou záležitosti, které by měl nejprve schvalovat ÚV, a teprve potom by měl pan Filip hovořit o stanoviscích strany, ale stává se, že pan Filip přinese večer jakési dokumenty, za kterými je on, a do rána chce stanovisko a schválení ÚV. Ten však ani nestihne zasednout, a tak se politika KSČM ubírá směrem, který určuje nikoliv kolektivní orgán, ale diktátor. Zdeněk to pranýřuje, ale je sám jak voják v poli. Ostatní jsou podělaní strachem z Filipa. Tyto záležitosti znám osobně, a také proto jsem KSČM opustil. Zdeněk bojuje dál, ale ovoce to nepřináší, lidé se bojí a zhloupli.

Nyní se situace okolo poslance Ondráčka vaří kvůli jeho cestě do Doněcké-Luhanské republiky. Všem to strašně vadí a dští na Ondráčka síru. Proč však? Zdeňkova cesta byla čistě soukromá a také jím placená. Neplatil to parlament ČR, potažmo daňoví poplatníci. Když jeli za státní peníze lidé, jako Herman, Bělobrádek a spol., chlastat a bratříčkovat se s nacisty, to bylo v pořádku? Chlastali s Posseltem jak prasata. To vše je IN. Ba ne, Zdeňku, to je jen závist. Kašli na ně. Ono jim vadí, že ti byla přistavena limuzína a byl rozvinut červený koberec. Tohle se pro Petříčka nikde nekoná!

Ti, co Zdeňka za cestu do Doněcka kritizují, jsou tupci. My jsme zemí, která potřebuje vycházet v rámci možností s každým. Jsme malá, ekonomicky závislá a surovinově nevybavená země, a to ještě ani nemluvím o naší potravinové nesoběstačnosti. Nejsme jako stát v takovém postavení, abychom mohli machrovat na kdekoho. Navíc naši politické reprezentaci se svět je směje. Jsme jen kašpárky ve hře mocných. Proto považuji návštěvu pana Ondráčka v Doněcku za státnický krok, a to bez ohledu na to, že Doněcká-Luhanská republika není mezinárodně uznaným státem. Toto neuznání je totiž pokakaná úlitba Evropy USA v jejich snaze rozbít Rusko.

Zdeňku, držím ti palce.