Nárok zdravotní pojišťovny na náhradu škody se týká pouze nákladů vynaložených v důsledku zavinění tzv. třetí osoby (počítáno: poškozený pojištěnec, pojišťovna, třetí osoba). Tento princip je stanoven v § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění. Podle něj příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči jejímu pojištěnci.

To znamená, že pokud si nějaké poškození zdraví způsobí pojištěnec sám, nedává zákon zdravotní pojišťovně možnost vymáhat na něm náklady uhrazené zdravotní péče. Opilí řidiči tedy hradí náklady léčby účastníků nehody, kterým způsobili svým protiprávním jednáním poškození zdraví. K tomu, aby byli povinni platit i svoji léčbu v případě svého úrazu pod vlivem alkoholu, by muselo dojít ke změně uvedeného principu.

Náhradu škody může zdravotní pojišťovna vymáhat na základě informací, které se dozví díky tomu, že poskytovatelé zdravotních služeb jsou povinni oznámit příslušné zdravotní pojišťovně úrazy a jiná poškození zdraví osob, kterým poskytli hrazené služby, pokud mají důvodné podezření, že úraz nebo poškození zdraví byly způsobeny jednáním fyzické nebo i právnické osoby. Oznamovací povinnost mají také orgány Policie ČR, státní zastupitelství a soudy.

Náhrada škody je jedním z příjmů naplňujících základní fond zdravotního pojištění dané pojišťovny, z něhož hradí zdravotní péči poskytnutou jejím pojištěncům. VZP uplatňuje nároky na náhradu škody ročně ve výši okolo 300 milionů korun. Skutečný příjem z náhrad škody je samozřejmě vždy o trochu nižší, než vzniklé nároky, ale např. v roce 2013 činil bezmála 320 mil. Kč.