Jsme svědky tohoto jevu už po nějaký čas. Vraťme se např. do srpna 2002. Tehdy byl svět propagandou  připravován na americký vpád do Iráku. A 3. srpna v tomto roce britský prestižní časopis The Economist takto shrnul převládající veřejné mínění: „Skutečnými možnostmi, které máme, jsou tyto: „Ustoupit a vzdát se, anebo pána Husajna odstavit od moci dřív, než dostane svou atomovou bombu. Ať je jakkoli těžké to vyslovit, musí být naší volbou válka.“

Lewis Lapman, já i několik dalších lidí se tehdy ptali: „Jaká bomba?“ Jediný důkaz o ní byl tehdy vyfabrikován a vědělo se, že je vyfabrikován. Zbrojní inspektoři OSN došli k závěru, že vykřičené irácké zbraně hromadného ničení jsou pouhým výtvorem americké propagandy. A prezident Bush ml. později – už po vpádu do země - přiznal, že Irák takové zbraně nikdy neměl a ani je nevyvíjel.

Bez ohledu na skutečnost, že invaze Iráku spočívala tedy výhradně na lžích, zůstaly americké jednotky v zemi až do roku 2011 – a v současné době se do ní zas vrátily. Avšak na dobré mínění, jež o sobě Washington a americká média mají, nezaznamenala uvedená fakta sebemenší účinek. Takže bez výčitek spustil Washington stejný příval lží proti Libyi a posléze zničil i ji. Lhal o Asádovu použití chemických zbraní proti vlastním lidem – a kdyby nebylo Rusů, obrátil by v rozvaliny i Sýrii.

Když byli ve svém rozletu takto zablokováni, obrátili Obama, Hillary a Victoria Nulandová své zraky přímo na Rusko. S tím, že nejdříve svrhli demokraticky zvolenou vládu Ukrajiny, a když pak občané Krymu téměř jednohlasně zvolili návrat do Ruska, spustil Obamův režim a jeho mediální prostitutky falešný povyk o ruské invazi na Ukrajinu.

Ten povyk přetrvává do dneška a posloužil i jako ospravedlnění ekonomických sankcí proti Rusku. Sankcí, které Washington vnutil svým evropským vazalům – a to samozřejmě na jejich - a nikoliv tedy na svůj úkor. Což poskytuje další z početných důkazů o tom, jak neuvěřitelnými zbabělci dnešní evropské vlády jsou. Kdyby jim Washington přikázal: „skočte!“, zeptají se premiér Velké Britanie, německá kancléřka a francouzský prezident zcela určitě jen: „jak vysoko?“