Asi tak před 10 lety jsem s prásknutím dveří opustil tuzemskou universitní scénu, coby do té doby zhruba po 10 let universitní kantor, protože už tehdy jsem s tím, co se tam „nahoře“ dělo, už nechtěl nic mít. Takže aktuálně nevím přesně, kdo, co, a jak tam učí. Avšak obecně i studentík práva už po dvou semestrech z teorie práva musí znát, že dubiozita (pochybnost, resp. zpochybnitelnost), i nejasnost, resp. neurčitost, a vady podobného druhu, jsou např. i důvodem k neplatnosti právních úkonů. A to obecně – neboli všude v prostředí právní jurisdikce ČR – čili mimo jiné také ve státní správě, i v jejích úřadech, i v jejích orgánech, i v dalších státních strukturách, atd.

Jedním z několika ústředních úřadů (resp. orgánů) státní správy je tu i RRTV tj. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání = státní regulátor toho vysílání, (čili zjednodušeně řečeno – asi tak něco jako „ministerstvo pro vysílání“). Tenhle státní orgán tu byl zřízen už počátkem 90. let v té tzv. „revoluční“ respektive „porevoluční“ džungli. No a faktem je, že i v důsledku toho chaosu v tehdejší „právní dvouletce“ (tj. až do té divné demontáže tehdejšího Československa) se i na tom pozadí těch lobby oné tehdejší legislativy ani ta konstrukce té tehdejší Rady pro vysílání kdovíjak nepovedla, což se tu během těch 35 let sem tam projeví, tu s většími, tu s menšími problémy, jimž ale málokdo rozumí (a nota bene už od počátku, a zcela). Avšak leckdo právě toho umí dodnes na pozadí využít. A kdokoli kdekoli by k tomu logicky mohl poznamenat, že právě i proto si to už tehdy ty tehdejší struktury pro futuro mohly nastavit „tak, jak si to nastavily“. (Pro ty svoje budoucí výhody.) Cui bono?!?

RRTV dne 21. listopadu 2024 vydala tiskovou zprávu s názvem „Povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu“. Jde o problematiku státní regulace tzv. služeb na vyžádání (alias „on demand“), kterou CZ parlament implementoval do právního řádu ČR na základě jedné evropské směrnice, a to zákonem č. 132/2010 Sb., v uvedeném roce. Tou dobou jsem vykonával funkci statutárního místopředsedy RRTV čili tu problematiku velmi dobře znám z vlastní praxe, a to i jako mediální analytik a mediální právník s 35 lety praxe v oboru.

Dotčená tisková zpráva RRTV ihned vyvolala cosi jako „poprask na laguně“ (řečeno s názvem jedné divadelní klasiky). Kdo se trochu proklikal napříč spektrem těch tzv. „sociálních“ sítí, mohl sledovat nebývale silnou a doposud nevídanou tsunami kritiky jak RRTV, tak této vlády, včetně aviza tvrdého odporu, atd. z velmi početné strany mladých lidí, zejména tzv. influencerů. Což následně muselo vyvolat poprask mimo jiné i v politických strukturách koaliční vlády a spol. – není divu – za necelý rok tu budou velmi důležité sněmovní volby (možná jedny z nejdůležitějších za těch 35 let od převratu v listopadu 1989 a nynější vládní koalice jede dolů volným pádem). Čili ty koaliční kruhy na to musely honem nějak zareagovat, což potom učinily vyjádřením místopředsedy ODS a ministra kultury Fialovy vlády, poslance Baxy, právě z pozice ministra kultury. No a nelze vyloučit, že leckde leckomu by to Baxovo vyjádření na první (ne moc) dobrou mohlo připadat ve stylu fialových signálů, protože v médiích to vyjádření asi mělo působit rozhodně a striktně, jenže z hlediska principu právního je to poněkud složitější, když RRTV je politicky nezávislý orgán, který není podřízen ani ministrovi kultury, a členové RRTV při své činnosti nesmějí být pod vlivem žádných politických zájmů, tlaků, apod. Ze zákona činnost RRTV každoročně kontrolují jen a pouze sněmovní poslanci formou schválení resp. eventuálního neschválení tzv. „výroční zprávy“ RRTV a to v proceduře dané zákonem. Takže tohoto procesu se asi tak v polovině příštího roku bude moci zúčastnit i poslanec Baxa – čili jako poslanec, ale ne z pozice ministra kultury. (Inu, známý a dlouho diskutabilní souběh funkcí – i zde konkrétně ministerské a poslanecké funkce – u některých politiků, že?)