Asi tak před 10 lety jsem s prásknutím dveří opustil tuzemskou universitní scénu, coby do té doby zhruba po 10 let universitní kantor, protože už tehdy jsem s tím, co se tam „nahoře“ dělo, už nechtěl nic mít. Takže aktuálně nevím přesně, kdo, co, a jak tam učí. Avšak obecně i studentík práva už po dvou semestrech z teorie práva musí znát, že dubiozita (pochybnost, resp. zpochybnitelnost), i nejasnost, resp. neurčitost, a vady podobného druhu, jsou např. i důvodem k neplatnosti právních úkonů. A to obecně – neboli všude v prostředí právní jurisdikce ČR – čili mimo jiné také ve státní správě, i v jejích úřadech, i v jejích orgánech, i v dalších státních strukturách, atd.
Jedním z několika ústředních úřadů (resp. orgánů) státní správy je tu i RRTV tj. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání = státní regulátor toho vysílání, (čili zjednodušeně řečeno – asi tak něco jako „ministerstvo pro vysílání“). Tenhle státní orgán tu byl zřízen už počátkem 90. let v té tzv. „revoluční“ respektive „porevoluční“ džungli. No a faktem je, že i v důsledku toho chaosu v tehdejší „právní dvouletce“ (tj. až do té divné demontáže tehdejšího Československa) se i na tom pozadí těch lobby oné tehdejší legislativy ani ta konstrukce té tehdejší Rady pro vysílání kdovíjak nepovedla, což se tu během těch 35 let sem tam projeví, tu s většími, tu s menšími problémy, jimž ale málokdo rozumí (a nota bene už od počátku, a zcela). Avšak leckdo právě toho umí dodnes na pozadí využít. A kdokoli kdekoli by k tomu logicky mohl poznamenat, že právě i proto si to už tehdy ty tehdejší struktury pro futuro mohly nastavit „tak, jak si to nastavily“. (Pro ty svoje budoucí výhody.) Cui bono?!?
RRTV dne 21. listopadu 2024 vydala tiskovou zprávu s názvem „Povinnost evidence tvůrců audiovizuálního mediálního obsahu“. Jde o problematiku státní regulace tzv. služeb na vyžádání (alias „on demand“), kterou CZ parlament implementoval do právního řádu ČR na základě jedné evropské směrnice, a to zákonem č. 132/2010 Sb., v uvedeném roce. Tou dobou jsem vykonával funkci statutárního místopředsedy RRTV čili tu problematiku velmi dobře znám z vlastní praxe, a to i jako mediální analytik a mediální právník s 35 lety praxe v oboru.
Dotčená tisková zpráva RRTV ihned vyvolala cosi jako „poprask na laguně“ (řečeno s názvem jedné divadelní klasiky). Kdo se trochu proklikal napříč spektrem těch tzv. „sociálních“ sítí, mohl sledovat nebývale silnou a doposud nevídanou tsunami kritiky jak RRTV, tak této vlády, včetně aviza tvrdého odporu, atd. z velmi početné strany mladých lidí, zejména tzv. influencerů. Což následně muselo vyvolat poprask mimo jiné i v politických strukturách koaliční vlády a spol. – není divu – za necelý rok tu budou velmi důležité sněmovní volby (možná jedny z nejdůležitějších za těch 35 let od převratu v listopadu 1989 a nynější vládní koalice jede dolů volným pádem). Čili ty koaliční kruhy na to musely honem nějak zareagovat, což potom učinily vyjádřením místopředsedy ODS a ministra kultury Fialovy vlády, poslance Baxy, právě z pozice ministra kultury. No a nelze vyloučit, že leckde leckomu by to Baxovo vyjádření na první (ne moc) dobrou mohlo připadat ve stylu fialových signálů, protože v médiích to vyjádření asi mělo působit rozhodně a striktně, jenže z hlediska principu právního je to poněkud složitější, když RRTV je politicky nezávislý orgán, který není podřízen ani ministrovi kultury, a členové RRTV při své činnosti nesmějí být pod vlivem žádných politických zájmů, tlaků, apod. Ze zákona činnost RRTV každoročně kontrolují jen a pouze sněmovní poslanci formou schválení resp. eventuálního neschválení tzv. „výroční zprávy“ RRTV a to v proceduře dané zákonem. Takže tohoto procesu se asi tak v polovině příštího roku bude moci zúčastnit i poslanec Baxa – čili jako poslanec, ale ne z pozice ministra kultury. (Inu, známý a dlouho diskutabilní souběh funkcí – i zde konkrétně ministerské a poslanecké funkce – u některých politiků, že?)
Leckde leckomu tahle tisková zpráva RRTV (tak, jak byla zveřejněna) může připadat špatná. Většina tzv. „injsajdrů“ z branže, a zejména většina zkušených právníků (nejen mediálních) tuhle tiskovou zprávu RRTV logicky může vyhodnotit jako (mírně řečeno) velmi nepovedenou – např. dubiózní, nejasnou, neurčitou, s možností různých protichůdných interpretací, a jako zpochybnitelnou. S tím tahle RRTV může mít následně problém. Když jsem 6 let v době 2009 až 2015 pracoval ve vedení RRTV coby její místopředseda, tak se vždy na zasedáních RRTV hlasovalo (po předchozí řádné rozpravě k příslušnému bodu programu) o obsahu každé tiskové zprávy. Pro schválení obsahu a zveřejnění TZ při hlasování muselo zvednout ruku alespoň 7 členů RRTV (takže většina, čili tzv. „malé kvorum“). Kdo mě zná, ten ví, že já bych pro takovou TZ nehlasoval, no a kdyby mě většina členů Rady přehlasovala, obratem bych zveřejnil své rozdílné stanovisko (tzv. „votum separatum“), v němž bych uvedl svůj nesouhlas, a právní i věcné důvody toho svého nesouhlasu.
RRTV zpravidla (ze zákona) zasedá a jedná neveřejně, takže z dostupných zdrojů veřejnost neví, jak o té TZ kdo hlasoval a kolik hlasů bylo pro. (To se možná dozvíme ze zápisu, pokud to v něm bude uvedeno.) Z dostupných zdrojů veřejnost zatím ještě neví ani to, jestli někdo z členů RRTV k obsahu této TZ dal své rozdílné stanovisko, a proč – tedy s jakým zdůvodněním svého nesouhlasu. RRTV coby kolektivní orgán rozhoduje při hlasování většinou hlasů (podle zákona, a podle jednacího řádu). Podklady pro jednání RRTV k jednotlivým bodům programu připravuje Úřad RRTV coby „servisní organizace“ této Rady a za práci úřadu odpovídá jeho vedoucí, který přímo odpovídá předsedovi Rady, a předseda Rady je zodpovědný Radě, coby kolektivnímu orgánu. Čili někdo na tom úřadu obsah té dotčené TZ naformuloval, za což i s vedoucím úřadu odpovídá, přičemž následným projednáním a odhlasováním toho bodu pak za tu TZ odpovídají příslušní členové Rady, a za její zveřejnění pak i předseda RRTV, který dotčenou TZ osobně za tuhle Radu podepsal.
Pochopitelně už jsem dostal řadu dotazů, co na ten problém říkám. Já osobně k tomu nemám vztah – nejsem ani tzv. influencer – jsem pouze nezúčastněný pozorovatel, a jako takový snad můžu jen konzistentně zopakovat, že (coby někdejší podepisující místopředseda Rady) bych takovou TZ nepodepsal a nezveřejnil. Ale „to není moje pivo“ (jak říkával Karel Kryl) „a rozlitý“ (jak jsem k tomu vždycky dodával já). Za to si odpovídá vedoucí Úřadu RRTV a s ním pak ti členové Rady, co byli pro tuhle TZ.
Faktem je, že stát, včetně všech svých státních, mocenských, výkonných, úředních, správních, zastupitelských, politických, a dalších orgánů a funkcionářů musí vždy své úkony činit zcela zodpovědně – a to formálně i obsahově nikoli neurčitě, ne nejasně, ne dubiózně, vždy předvídatelně – čili vždy nezpochybnitelně. Dubiozita, neurčitost, a další vady toho druhu jsou vždy důvodem k vyslovení neplatnosti vadných právních úkonů.
Atmosféra situace kolem případu dotčené tiskové zprávy RRTV je citlivá (s poněkud rizikovým potenciálem) hlavně poslední dobou, kdy občanská společnost už se blíží k bodu varu mimo jiné i vzhledem k situaci, kdy veřejným prostorem (vč. mediálního) z oficiálních úst (sic!) poletují různé cituji „svině“, a „chcimírové“, a „dezoláti“, a „blbečci“, a další emotivně podivné úlety – bohužel mířící do řad občanů, voličů, a daňových poplatníků. Většině z oněch influencerů právě nad touhle TZ RRTV došlo, že nemají vlastně žádnou jistotu garance pro svá lidská, i ústavní práva, jako je např. svoboda projevu, svoboda slova, svoboda přístupu k informacím (necenzurovaným, nepřeregulovaným), atd. – a brzy se logicky můžou začít ptát i na to, jak jim ten stát zajistí ostatní jejich práva, svobody, atd. Oni ti mladí vůbec nejsou hloupí (jak se možná někdo naivně domnívá) a dobře cítí, že nebezpečné, patologické, aj. projevy na těch tzv. sociálních sítích už jsou tu dávno právně ošetřeny, a to např. formou konkrétních §§§ platných zákonů, včetně trestního. A leckdo leckde by si logicky mohl myslet i to, že většina těch kreativních influencerů tu svou činnost neprovozuje zastřeně „nevýdělečně“ např. v úkrytu oněch různých „neziskovek“ a jim podobných struktur.
Vůbec tu nedělám „advokáta“ fenoménu resp. společenské komunitě influencerů a okolí – mám „jen“ 35 let zkušeností z pozadí vysoké politiky, legislativy, médií „an sich“, vč. státní regulace médií, a mám i spoustu poznatků a zkušeností z těch dob, kdy mi coby universitnímu kantorovi každoročně ve 4 předmětech „prošly rukama“ stovky mladých lidí.
A co dál? Inu, možná, že už brzy uvidíme…
Kdokoliv kdekoliv (zejména nejeden zkušený insajdr z branže) by mohl vzhledem k okolnostem atd. celou tu situaci v nejrůznějších souvislostech vnímat i v rozměru, že „všechno je jinak“. Jako už častokrát, a možná, že už skoro jako obvykle… Čili – co když by se někdo někde možná mohl zamyslet i nad eventualitou jakési teze, že by tu možná mohlo jít i o jakousi něčí „hru“ předem účelově nastavenou, a… „každej ať si to přebere sám podle svýho“…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
