Hlavně proto, že i cesta do politických pekel je dlážděna dobrými úmysly – tedy dobrými úmysly zejména pro lídry jednotlivých stran a hnutí v té současné „opozici“ na té nynější tuzemské politické scéně. Kdo z nich ale může občany, voliče a daňové poplatníky věrohodně a efektivně přesvědčit, že právě ten boj o pozice v té opozici je tím správným směrem ku prospěchu a prosperitě našeho lidu a našeho národa? Například i pod tím okřídleným heslem „Česká republika na prvním místě“ – aby to nebyla jen otřepaná fráze. To lidi poznají a pak to dají najevo.

V právě uplynulé pětiletce výsledků voleb na různých stupních v tuzemsku se jasně ukázalo, že tu de facto žádná opozice není, natož pak opozice jednotná, čili opozice akceschopná, čili opozice vskutku efektivně účinná. A jinou opozici lid a národ teď a tady nepotřebuje. To „tam dole“ došlo už každému. A tak to snad brzy dojde i všem těm politickým lídrům v té současné „opozici o pozice“. A z toho pro ně jasně plyne, že nemají už jinou možnost, než se dohodnout na sjednocení a vytvoření té skutečné politické opozice v zájmu lidu, národa, občanů, voličů a daňových poplatníků. Jinak ty jednotlivé opoziční proudy (samy pro sebe) lidé postupně „odzívnou“ – no a (i vlivem toho) logicky potom ty nynější nespojené opoziční proudy časem vyschnou na troud.

Momentálně je tu však velká poptávka po té skutečně funkční pro-lidové opozici. Čili jsou tu i podmínky pro vytvoření takové opozice. Asi tu ale už moc dlouho nebudou – takže čas běží. A jak to rychle, správně a jednoduše vyřešit? Inu, tak třeba i takhle:

1. Generální úklid – zamést si před vlastním prahem a udělat si pořádek ve vlastních řadách, čili zejména v interní personální politice, a to i za cenu změn ve vedení. Asi je tu jen málo partají a hnutí, kde by mohli s klidným svědomím bez bázně a hany na veřejnost prohlásit, že u nich je všechno v pořádku (zejména v uvedeném směru).

2. Bez odkladu zahájit jednání všech opozičních subjektů o sjednocení opozice. Najít k tomu vhodnou a efektivní formu. Obsah už je dán (i tou společenskou poptávkou, která tu agendu už dávno nastavila – jen si toho ty roztříštěné opoziční subjekty jaksi nevšimly). A tuhle fázi provést rychle. Čas běží. A veřejnost už nebude čekat, ani její trpělivost není nekonečná. Lid už nemá chuť sledovat hašteření opozičních politiků.

3. Mít na paměti ony symbolické Svatoplukovy pruty a v tom duchu opozici sjednotit. Perspektiva silné opozice tu je. Ale pouze v jednotě všech opozičních subjektů, které samostatně nemají šanci nejenom na vítězství, ale ani na přežití. „Dura lex, sed lex“.

4. Hned po tom (coby jednotná silná opozice) přejít do akce, a to na všech politických frontách. A myslet i na prastarou větu z bojové taktiky, že „nejlepší obrana je útok“.

5. V každodenní praxi předvádět voličům akceschopnou sílu jednotné opozice a její volební potenciál (třeba i ve formě spojené volební koalice) k zajištění přinejmenším nadpolovičního vítězství v příštích volbách – čili nejen do Poslanecké sněmovny, ale i do vedení krajů, do Senátu, do komunálu – prostě kamkoliv, podle kalendáře voleb v tomto státě. Ale cílem pro parlamentní (tj. sněmovní a senátní) volby je samozřejmě takový volební výsledek, co sjednocené opozici zajistí ústavní většinu – pro záchranu nezávislosti a suverenity naší vlasti, pro zajištění svobody a prosperity našeho lidu.

Jiná cesta ke SVOBODĚ a NEZÁVISLOSTI už tu není. „Jak prosté, milý Watsone.“