Vede se dnes debata především o cenách potravin. Zde je třeba dát zčásti za pravdu A. Vondrovi. Stojí za to si všimnout ceny potravin v blízké cizině a u nás, ale vždy v relaci k ostatním atributům. Zatímco dnes na našem trhu vyšplhala cena potravin víceméně na standardní úroveň Německa či Rakouska, tak příjmová hladina je stále nesrovnatelná. Čech prostě vydělává méně než třetinu toho, co Němec nebo Rakušan (v Rakousku jde o měsíční příjem v přepočtu 103 tisíc Kč, v Německu 97 tisíc Kč, u nás 32 tisíc Kč, citováno podle serveru Finance.cz). Je tedy zřejmé, že průběžně rostoucí ceny potravin nenaplňují spotřebitele nadšením. Hledá se viník. A jak už to v našem jednoduchém světě bývá zvykem, najde se v domácím velkoproducentovi (za všechny například oblíbeném fackovacím panákovi - Agrofertu).

Přitom jsou na stole zřejmá čísla, vyjadřující nákladové položky na produkci: U nás máme o 30 procent vyšší strop na energie. Zahraniční průmysl má zastropované ceny energií významně níže než české firmy. Za plyn v Německu dá firma v přepočtu 1 645 korun za megawatthodinu, proti české ceně 2 500 korun. Elektřina vyjde v Německu na 3 000 korun za MWh, kdežto u nás stojí MWh firmy 5 000 korun. Máme i nejvyšší DPH na potraviny. Třeba v Polsku je tato DPH nulová, mají tam i nižší, či dokonce nulovou sazbu sociálního a zdravotního pojištění pro vybrané obory vyrábějící základní potraviny. Navíc je třeba vzít v úvahu, že žádný tuzemský výrobce není v pozici, aby diktoval trhu ceny, ani ten Agrofert.