Jinak, než touto optikou si neumím vysvětlit zprávu z deníku E15, kde se praví: „Koncern Agrofert má za sebou rekordní rok, když získal státní zakázky v hodnotě téměř deset miliard korun. Svůj předchozí rekord holding překonal trojnásobně. Vyplývá to z údajů společnosti Datlab. Jednou ze zakázek koncernu Agrofert byla dodávka biopaliv pro státní společnost Čepro za 3,4 miliardy korun, kterou získala během prosince jeho dceřinná společnost Preol. ,Většina zakázek proběhla řádně v režimu zákona v konkurenčním prostředí, nejedná se o žádné malé domů. Přesto jsme považovali za relevantní na výsledek upozornit s ohledem na rostoucí vztah a téměř dílčí závislost státu na firmách bývalého premiéra,´ komentuje zjištění Jiří Skuhrovec z Datlabu. Proč to asi říká? Aby rozjel kolotoč podezření, závisti a třídního boje. Jiné vysvětlení to nemá.

Tato informace je totiž doplněna o důležitou souvislost: „Česko může v Bruselu zažádat o proplacení dotací, které už vyplatilo dceřiným společnostem koncernu Agrofert, uvedl v listopadu Český rozhlas s odvoláním na ministerstvo financí. Proplácení dotací pro Agrofert bylo dosud zastaveno poté, co se na začátku roku 2019 rozjel unijní audit ke střetu zájmů expremiéra Babiše, který Agrofert vložil do svěřenských fondů. Úředníci z ministerstva financí pak museli navíc s každou žádostí o výplatu peněz přikládat zvláštní dokument, v němž ujišťovali, že žádost neobsahuje výdaje pro koncern. Tato povinnost jim nyní odpadne.“

Kromě toho vyšla na světlo světa ještě jedna podivuhodná zpráva. Jak píšou Seznam Zprávy, „Vláda Petra Fialy loni zrušila povinné přimíchávání biosložek do pohonných hmot.“ Vláda si od tohoto kroku podle slov Petra Fialy slibovala snížení ceny pohonných hmot, kterou povinnost přimíchávat bioložky zdražovala. A vedlejším výsledkem mělo být „vytrestání“ Agrofertu jako dominantního dodavatele bioložek do nafty. To však narazilo na eurounijní paradox: Protože Česko musí dodržovat emisní limity skleníkových plynů, k nimž se zavázalo v EU, Čepro biopaliva dále nakupuje. Také od Agrofertu. Zástupci Čepra to zdůvodňují prostě: Tvrdí, že se na něj nevztahuje zákon o zakázkách, a veřejné soutěže tak vypisuje jen tehdy, když je to pro něj (Čepro, pozn. aut.) ekonomicky výhodné. V tomto případě ale samo o cenách jednalo s firmami dle vlastního uvážení, jako by to mohla udělat jakákoli soukromá firma. „Bez ohledu na dodavatele nebo způsob nákupu tak vždy nakupujeme za nejnižší možnou cenu,“ řekl už dříve šéf Čepra Jan Duspěva. A perlička na závěr: Souhlasí s tím i Ministerstvo financí, pod které Čepro spadá. A to i za vedení Zbyňka Stanjury.

To dává smysl. Přece z logiky byznysu plyne, že chci co nejlevněji nakoupit a co nejdráž prodat. Tomu se říká, či až donedávna říkalo kapitalismus. Vnášení různých účelových zákonů, založených na jakési presumpci viny (i když není jasné, za co), z tohoto systému dělá to, čemu se v 80. letech říkalo reálsocialismus. Úředníci rozhodují bez ohledu na to, co je pro stát a občany výhodné. Hlavně aby bylo dosaženo politického cíle. Však si ještě mnozí pamatujeme, že právě na tuto pokroucenou logiku zašel onen reálsocialismus na úbytě a ekonomika státu byla v časech kolem listopadu 1989 na zhroucení. A last, but not least, naši vrchnostové sami při tomto rozhodování porušují závazné směrnice nadřízené Evropskou komisí. Tedy vlastně jednají protizákonně.