Není pochyb o tom, že to byly myšlenky ušlechtilé, jejichž jediným východiskem byla starost o co nejlepší fungování naší centrální banky. Těm všem včetně bývalého guvernéra Jiřího Rusnoka se tedy jistě ulevilo, když se dozvěděli, že NBÚ prověrku dokončil, osvědčení vydal a na současném guvernérovi nenašel nic, co by jeho způsobilost zpochybňovalo.  Dodejme, že prověrka NBÚ je opravdu hloubková, zkoumá podrobně celou minulost, kontakty, zdroje výdělků, mentální a psychickou stránku osobnosti. Po této stránce tedy mohou být všichni zcela klidní – vedení ČNB je v naprostém pořádku a všechny šuškandy a fámy se ukazují jako nepodložené.

Kampaň, která snila o odvolání stávajícího guvernéra, byla ovšem postavena ještě trochu jinak. Vytvářela záměrně nejasná podezření, zákonnou lhůtu pro udělení prověrky poněkud zkracovala, tím pádem bylo možno tvrdit, že guvernér prověrku nedostal v zákonné lhůtě, tím pádem tam asi NBÚ na něco narazil, a to něco zpochybňuje guvernéra. Tím pádem je i jeho pojetí měnové politiky pochybné, takže ho odvolejme, ať na tu inflaci konečně šlápne někdo jiný, kdo to také bude dělat nějak jinak. Nový prezident už byl připraven v této věci jednat a moudře prohlásil, že kdo nemá prověrku, nemůže zastávat funkci. Stihnul se sejít s kdekým, především se šéfy BIS a NKÚ (zajímavá volba), ale se šéfem centrální banky zatím neprohodil ani slovo. Buď mu inflace nedělá takové starosti, jako špióni a cifršpióni, nebo se možná nechtěl scházet s neprověřeným guvernérem. 

A jsme u kardinální otázky: celý ten mumraj s prověrkou guvernéra byl jednoznačně tlakem na ČNB, který žádnou nezávislost nebral do úvahy. Všichni, novým prezidentem počínaje a předsedou Národní rozpočtové rady konče, přemýšleli o tom, jak dosáhnout odvolání guvernéra, tedy přesně o tom, čemu Ústava a zákon o ČNB jednoznačně brání. Není to k zamyšlení? Dozvěděli jsme se, že ČNB vlastně v uplynulých desetiletích se žádnými přísně tajnými materiály do styku nepřišla, bývalí guvernéři prověrky měli, ale téměř je nepoužili, zákon nic takového nepožaduje, celý ten povyk se opíral pouze o interní předpisy ČNB. Bylo jasné, že Bankovní rada může ty předpisy kdykoliv změnit a bude po problému … dokud ale guvernér prověrku neměl, byl by takový krok právem považován za účelový a vzbudil by další pochybnosti. Co to ale udělat teď? 

Je evidentní, že o přístup ČNB k utajovaným skutečnostem usiluje spíš vláda než ČNB, protože ta takové informace ke své činnosti nepotřebuje. Dále je tu skutečnost, že bez jakékoliv prověrky se s přísně tajnými informacemi seznamuje prezident, všichni poslanci a senátoři, ombudsman, soudci a vrcholní představitelé NKÚ. Zejména u senátorů a poslanců (z nichž někteří nakonec stojí před soudem nebo prchají před spravedlností), může člověk  zdvihnout obočí a podivit se, proč takoví lidé mají přístup bez prověrky a s guvernérem se musí cvičit způsobem, který byl předveden v uplynulých týdnech. Autoritě centrální banky to rozhodně neprospělo. Guvernéra z toho vinit nelze, média jen opakují a přifukují, co jim bylo sděleno a jak je napsáno v úvodu – původci celé kampaně byli jistě vedeni dobrými úmysly. Příčinou je tedy opravdu jen ten interní předpis samotné ČNB, jehož vznik měl asi kdysi smysl, ale dnes je to nebezpečné. Je jiná doba a ve svatém nadšení se dá zničit i to, za co se bojuje. V daném případě nezávislost ČNB.