Vaše Eminence, Excelence, dámy a pánové,

dovolte mi, abych zahájil dopolední program konference Svatý Vojtěch a středoevropský prostor. Jmenuji se Petr Drulák a budu vás tím dnešním sobotním dopolednem doprovázet.

Ta naše debata je vlastně debata velmi stará, řekl bych. Protože my si klademe otázku po vztahu mezi mezinárodním propojováním a svébytností. A to není otázka nová, i když to vypadá, že ve dvacátém a jednadvacátém století se objevila; s globalizací a integrací si státy a národy kladou otázku o jakémsi kompromisu nebo souhře, soužití, propojení regionálního, kontinentálního a globálního, které je nutné, a svébytností, identitou, autonomií, která je rovněž nezbytná.

Řekl bych, že možná před nějakými patnácti dvaceti lety jsme si asi mysleli, že tahle otázka je definitivně zodpovězena s naším vstupem do Evropské unie a do NATO. A není pochyb, že tento vstup určitou odpověď dal. Odpověď, která se v mnoha ohledech osvědčuje, ale na druhou stranu je to i odpověď, která není úplně uspokojivá. A vstupem do EU a NATO ani tato otázka není definitivně zodpovězená. Protože je to otázka, která jde napříč dějinami a je tu.

Tuto otázku si v úplně jiném kontextu kladli naši předci před tisíci lety. A jednu z těch odpovědí hledáme nebo nacházíme právě u svatého Vojtěcha, kterému jsme tuto konferenci věnovali. Vojtěch, Slavníkovec, pražský biskup, Čech, Středoevropan, Evropan. Byl mimořádnou osobností své doby a já ho nehodlám představovat. Co je pro nás zajímavé, je, že svatý Vojtěch bylo v kontaktu jak s duchovními, tak s mocenskými špičkami své doby. On měl dveře otevřené jak v Římě u papeže, tak u císaře.

Co si z toho odkazu svatého Vojtěcha bereme pro potřeby této konference a té naší reflexe, je právě to, že díky jeho působení na císaře, na ty špičky Svaté říše římské, se ujala myšlenka, že kontakt, že ten vztah mezi prostorem středoevropským a tím prostorem západoevropským, který pro nás ve střední Evropě tehdy představovala Svatá říše římská, že tento vztah nebude vztahem, který by se opíral o centralizaci, včlenění, uniformizaci, ale je založen na svébytnosti národních království.

Ve střední Evropě a v tom širším regionu střední Evropy vznikly autonomní státy a tyto státy se pak účastnily středoevropské i evropské politiky. Ten model autonomních království někdy fungoval, někdy ne. Řada z nich na staletí zanikla. Jako naše. Poláci také mají velmi pohnutou historii. Objevování a ztrácení vlastní státnosti. To patří k tomu středoevropskému prostoru. Ale ten model zůstává, zůstává jako standard, k němuž se nějak vymezujeme. A který je vlastně stále aktuální a na pozadí tohoto modelu naší autonomie, středoevropské autonomie, která je současně zapuštěna do kontaktů s Evropou, se světem.

Na tomto pozadí si klademe otázky po budoucnosti středoevropské spolupráce. Na této konferenci si je, bych řekl, budeme klást především ze tří perspektiv. Z perspektivy geopolitické, z perspektivy hodnotové a z perspektivy ekonomické. Tyto tři perspektivy také odpovídají třem pracovním skupinám, které nás čekají odpoledne a kde budeme diskutovat a rozpracovávat myšlenku středoevropské spolupráce.

Tyto tři perspektivy, ačkoliv my jsme je oddělili do třech pracovních skupin, tak jsou samozřejmě propojené, protože ta geopolitická perspektiva, to znamená perspektiva prostoru, bezpečnosti, strategických vztahů. Perspektiva, která je svým způsobem nejviditelnější, protože je místem na mapě. My můžeme ukázat na mapě tu střední Evropu a můžeme se přít o to, kde končí, kde začíná.

Tak tato geopolitická perspektiva by samozřejmě byla naprosto prázdná, pokud by neměla hodnotovou dimenzi, protože hodnoty představují to mentální pojivo středoevropanství. A myslím si, že vlastně podstatná část našeho dnešního panelu, bude právě hodnotová.

Ale neměli bychom zapomínat ani na ten třetí pilíř, ten pilíř ekonomický, protože ani ten prostor, strategický prostor, ani ty hodnoty nemohou existovat ve vzduchoprázdnu, které by bylo bez té praktické spolupráce. Pokud ty hodnoty jsou pojivem mentálním, duchovním, tak ekonomika, infrastruktura, představuje pojivo praktické, bez něhož samozřejmě žádný projekt středoevropské spolupráce nemá šanci a nemá šanci na úspěch.