Nejčistší řešení by v tomto případě bylo vyvolání hlasování o vyslovení nedůvěry vládě, avšak k tomu sobotkovské vedení nemělo dostatek odvahy. Místo toho sáhla k opravdu ,,netradičnímu" řešení - založení petice proti odvolání Nečasovy vlády, jakkoli sociální demokraté musejí vědět, že to nemůže způsobit pád trojkoaličního kabinetu.

Jediným pozitivem obstrukcí ze strany ČSSD byl fakt, že do diskuse vstoupili ti poslanci ČSSD, kteří předtím ještě nikdy nepromluvili či hovořili jen sporadicky. Paradoxem je také skutečnost, že někteří sociálně demokratičtí poslanci se s některými zákony či ustanoveními v diskusích ztotožnili. Stanoviska zástupců ČSSD k jednotlivým klíčovým ,,reformám" nebyla zdaleka konzistentní. Mluvíme hlavně o zákonu o zdravotních službách a sociální reformě.

Je zajímavé se podívat na postoje představitelů sociální demokracie, když šly ,,reformy" do parlamentu, zejména v prvním a druhém čtení. Do parlamentu vláda poslala zdravotní, sociální a důchodovou reformu. Tyto zákony byly schvalovány v létě tohoto roku, v červenci a srpnu. Pokud se podíváme blíže na aktivitu sociálně demokratických poslanců, musíme konstatovat, že nebyla nijak velká. K jednotlivým zákonům v rámci zdravotní ,,reformy" vystoupil malý počet sociálně demokratických zákonodárců.

Vezměme si například zákon o zdravotní záchranné službě, kde k návrhu vystoupili pouze 3 poslanci. Dokonce poslanec sociální demokracie J. Krákora s tímto návrhem souhlasil a konstatoval, že jde zákon správným směrem. K návrhu zákona o veřejném zdravotním pojištění vystoupili rovněž pouze 3 poslanci. Ve druhém čtení byli dokonce aktivnější poslanci ODS, zejména Šnajdr a Šťastný, kteří se vyjadřovali častěji než zástupci sociální demokracie. K zákonu o záchranné zdravotní službě řekl poslanec P. Holík, že tento zákon je jako jediný z předkládaného balíku zdravotních zákonů přijatelný, byť s výhradami.

Pokud se podíváme na sociální reformu, tak zde například k zákonu, kterým se mění zákoník práce, vystoupila poslankyně ČSSD V. Lesenská, která prohlásila, že zákoník práce povede ke zpružnění pracovně - právních vztahů a větší flexibilitě, jinými slovy jej klasickým pravicovým slovníkem obhajovala. K návrhu, kterým se mění zákon o zaměstnanosti, vystoupili taktéž toliko 3 poslanci sociální demokracie. Celkově můžeme konstatovat, že ač se jednalo o klíčové zákony, které pronikavě a překotně mění zažité pořádky v zemi, dotknou se bezprostředně občanů, a na jejichž důsledky sociální demokraté v médiích upozorňovali, v praxi to vypadalo poněkud jinak.

Klíčové zákony, které protlačila trojkoaliční Nečasova vláda, by prošly parlamentem tak jako tak, a obstrukce na tom pranic změnily. Ze zkušenosti víme, že obstrukce se skoro vždy obrátí proti svému strůjci, ať už to byla ODS na jaře 2010, kdy podle průzkumů veřejného mínění právě obstrukční manévry této straně citelně uškodily. Navíc sociálně demokratičtí poslanci nepředvedli při ,,obstrukčním tažení" žádné mimořádné rétorické či odborné výkony. Je proto dobré si znovu uvědomit, že akceschopnější rozhodnutí o dalším postupu by představoval zmíněný návrh o vyslovení nedůvěry vládě.

Je tedy otázkou, proč sociální demokraté k obstrukci přikročili, když sami dobře věděli, že nemohou v žádném případě zabránit prosazení ,,reformních" zákonů pravicovou vládou. Možná se jednalo o snahu získat nějaké další procentní body do průzkumů veřejného mínění, které v současné době stagnují. Každopádně ,,obstrukční tažení" pouze reflektuje situaci ,,dvojhlavého" vedení ČSSD, které je od parlamentních voleb 2010 vnitřně rozpolcené.

Vše souvisí se vším, v tomto případě i s programem ČSSD, který je už nějakou dobu rozmělněný. Vedení strany se čím dál více odchyluje od slibů, s nimiž vyhrávalo volby, např. krajské v roce 2008. Sobotka nedokázal zabránit ,,skryté" privatizaci novojičínské nemocnice v režii hejtmana Palase, kterou navíc podpořil první místopředseda strany Hašek a ČSSD také nastoupila cestu k souhlasu s navýšenou spoluúčastí ve zdravotnictví. Sociální demokraté nejsou dostatečně razantní a akceschopní v prosazování své politiky.

Ještě jedna věc je zajímavá. Proč najednou byla sociální demokracie při obstrukcích tak aktivní, byla schopná trávit v parlamentu dny i noci, když při příjímání těchto zákonů o tři, čtyři měsíce dříve prakticky nikdo z jejích poslanců nebyl schopen vystoupit s důslednou kritikou k návrhům? Spíše se tedy musíme ptát, jestli zde neplatí ono známé rčení o potrefené huse.

Publikováno se souhlasem vydavatele.