Zjednodušeně to znamená, že do zahraničí odcházelo více peněz za běžné platby, než z něj přicházelo. A to až v nezdravém poměru, jak naznačuje poměr salda běžného účtu k HDP. Přesto k žádnému dramatu na devizovém trhu nedocházelo. Proč? Nejenom díky zajímavějším úrokům lákajícím zahraniční kapitál do ČR, ale také proto, že běžný účet v tomto případě počítá i s penězi, které z ČR neodešly. Konkrétně s reinvestovaným či zadrženým ziskem společností pod zahraniční kontrolou.

Ve srovnání s rokem 2021 je výsledek o téměř 250 mld. korun horší, oproti roku 2020 dokonce o 530 mld. Čím se to stalo? Na vině je především prudký propad přebytkové obchodní bilance do záporu v důsledku prudkého růstu hodnoty importu v důsledku extrémně drahých surovin.

Nepříznivý vývoj je však i odrazem vysoké ziskovosti firem pod zahraniční kontrolou operujících v ČR, která jim umožňuje vybírat si vyšší dividendy a rovněž i více investovat.

Letošní rok začal běžný účet přebytkem necelých 13 mld. korun, avšak to není až takovým překvapením. V lednu byl od roku 2005 běžný účet vždy v plusu, takže nemá smysl z tohoto výsledku činit nějaké hluboké závěry. Podstatné je, že díky pozitivnímu vývoji na komoditních trzích má

ČR velkou šanci snížit svůj deficit zahraničního obchodu, a ten bude zřejmě jedním z hlavních důvodů, proč se letošní schodek běžného účtu může dostat na cca 4 % HDP.

Pro korunu to sice ještě dostatečný fundament nebude, ale stále se bude moci opírat o atraktivní úrokový diferenciál. Sice se ještě zmenší, ale rozhodně zůstane zajímavý.

Už dnes o směru koruny napoví ECB, která by měla zvýšit sazby a nastínit svůj další postup. Uvidíme tak, nakolik ECB bere současná inflační rizika vážně.