Jde především o čipový „hladomor“, který trápí velkou část finálních výrobců osobních automobilů v Evropě.

Konkrétně v dubnu se prodeje osobních vozů v zemích EU meziročně snížily o necelých 21 % na 685 tisíc vozů. Povzbudivá nejsou ani statistiky za první čtyři měsíce roku, za které se trh propadl už o 14,4 %, respektive o půl milionu vozů.

Možná ještě lepší pohled na vývoj evropského automobilového trhu dávají roční úhrnné výsledky, podle kterých se v EU prodává méně aut než v době recese před osmi lety nebo v prvním roce pandemie. Fakticky si trh sedmadvacítky našel v ročním vyjádření nové dno 9,2 mil. vozů, což znamená, že oproti nejlepším letům se v EU prodává o 4 mil. aut (respektive o 30 %) méně.

Na minimu (za období 2004-2022) je Německo, Francie a Itálie – tedy největší unijní automobilové trhy, které jsou zároveň „odpovědné“ za většinu poklesu, kterým evropský automobilový trh prochází. Ode dna se naproti tomu již odrazilo Španělsko, avšak stále jde spíše o symbolický než zásadní zlepšení tržní situace.

Situace v logistice zasahuje jednotlivé výrobce různě. Jak je vidět z výsledků jednotlivých skupin automobilek, i v situaci propadajícího se trhu dokážou někteří dynamicky růst. Tím největším příkladem je Hyundai, jehož prodeje dokonce za první čtyři měsíce roku vzrostly o 13,6 %.

Automobilový trh zůstane i nadále pod tlakem slabé nabídky, která se často vypořádává s nedostatkem komponent, rostoucími cenami komodit a energií a v neposlední řadě i rostoucími „zelenými“ a bezpečnostními požadavky na nové vozy. Dílčí zlepšení situace v automobilovém trhu je pravděpodobné nejdříve ve druhé polovině roku.