Růst nezaznamenala ve firmách pouze produkce ale dokonce i nové objednávky. Růst výroby samozřejmě ovlivnilo odstranění restrikcí a postupný náběh dříve utlumených kapacit, které se nyní zaměřily na dokončování rozdělaných objednávek. Pozitivní ovšem je, že firmy zaznamenávají konečně i vyšší poptávku. Růst nových objednávek zatím není příliš silný, takže tlak na propouštění zatím rozhodně (především v průmyslu) neustává.

Celkově jsou výsledky PMI nadějné, ale na přehnaný optimismus a přepisování výhledů to zatím nestačí. Nejenom proto, že růst objednávek není přesvědčivý, ale i proto že významnou roli sehrávají i velká očekávání firem od dalších měsíců. To, nakolik jsou oprávněná ukáže teprve stabilní růst objednávek, který zatím rozhodně jistý není. Růst z nuly může působit impozantně, ale pořád je třeba jej brát trochu s rezervou.

A pod tímto úhlem je třeba se dívat i na dnešní výsledky nálad v české ekonomice. Sentiment podnikatelského sektoru i spotřebitelů se v červenci výrazně zlepšil a třeba i využití kapacit v průmyslu v posledním měsíci výrazně vzrostlo. Na druhé straně firmy využívají své kapacity asi tak jako v době recese po finanční krizi.

Takže i v tomto případě je otázkou, nakolik je zlepšení spojeno s opadnutím strachu z pandemie, rozjezdu výroby po odstávkách a jak moc je ovlivněno „záplavou“ nových objednávek. Pro více než polovinu průmyslových firem je nedostatečná poptávka aktuální hlavní bariérou dalšího růstu. Tento fakt kontrastuje se situací ve stavebnictví, které trápí stále spíše nedostatek zaměstnanců, zatímco zakázky netrápí ani čtvrtinu firem.

Co tedy říct na závěr? Ekonomika – nejenom ta naše – se odrazila od hlubokého dna. Jak rychle se jí však podaří vystoupat zpátky na vrchol dnešní čísla rozhodně neříkají. Stojí především na radosti ze samotného odrazu a víře v lepší budoucnost.