Znamená to, že růst průmyslu díky novým zakázkám pokračuje, i když se firmy musejí i nadále potýkat s výraznými problémy v dodávkách komponent a se zdražujícími komoditami.

Poptávka tedy rozhodně není problémem pro zrychlení výroby v průmyslu, ale překážku i nadále představují nefungující dodavatelské řetězce a extrémní ceny komodit včetně energií. Chybí rovněž zaměstnanci, i když se firmám částečně daří nové pracovníky najímat. Vysoké náklady se podniky dál snaží přenášet do svých cen, a tak lednová výrobní inflace určitě překvapí dalším rekordem v řadě.

Z pohledu dalšího vývoje ekonomiky je nepochybně pozitivní, že situace v průmyslu – navzdory inflačním tlakům – zůstává i nadále příznivá. Je vidět, že ani delta nebo omikron toto odvětví v podstatě neohrozily. Ostatně průmysl se už od druhé vlny s pandemií vyrovnává poměrně dobře. Firmy se naučily improvizovat, pracují s vyššími zásobami a flexibilně i cenami. Průmysl se tak může opět stát motorem české ekonomiky, zvlášť když se časem podaří plně obnovit dodavatelské řetězce.

Jak HDP, tak i PMI dávají ČNB do rukou další argumenty k výraznému zvýšení úrokových sazeb na únorovém zasedání. Ekonomice se daří lépe, než ČNB předpokládala, i když inflace zatím ustřeluje možná až příliš nahoru. V každém případě ještě výrobní ani spotřebitelská inflace neřekla své poslední slovo.