Při meziročním srovnání začíná konečně fungovat i efekt vysoké srovnávací základny, a tak jsou nyní ceny průmyslových výrobců vyšší už „jen“ o 26,8 %, zatímco před měsícem rostly ještě o 28,5 %.

Zatímco ceny komodit klesají a logicky by s nimi zlevňovat i průmyslové výrobky, v protisměru stále více působí drahé energie. Ať už jde o elektřinu nebo o plyn, důsledků drahých energií se tuzemský průmysl jen stěží vyhne. Proto to zatím nebude nejspíš nijak žhavé ani se korekcí cen ani v dalších měsících.

Stavebníky může potěšit zlevnění výrobků ze železa, nicméně další materiály využívané ve stavebnictví stále zdražují. Ať už jde o cement, beton nebo cihly. V každém případě i zde je v meziročním srovnání vidět alespoň určitý náznak zklidnění situace, protože stavební materiály jsou v průměru dražší už „jen“ o necelých 22 %. Do normálu mají ovšem ještě stále hodně daleko.

Zatímco situace na surovinových trzích se zklidňuje, náklady na energie ve firmách dál prudce narůstají. To není vývoj, který už by indikoval konec současné inflační epizody. Zvlášť, když aktuální zmírnění výrobní inflace jde vlastně na vrub jen pozitivnějšímu vývoji v rafinérském průmyslu.

Inflační napětí proto zůstane vysoké i v dalších měsících a návrat k jednociferné inflaci může nastat nejdříve až v roce 2023.