Vážení,

mám dilema, zda se opět věnovat předvolebního textu. V minulosti jsem ho psal skupině známých a možná jejich známých, kýžený efekt se nedostavil. Ke klávesnici PC mě ale dovedly dvě věci. První, k ní se později vrátím, je obsah některých předvolebních spotů uchazečů o náš hlas. Silnějším impulsem byl úspěch našich hokejistů. Lidé nadšeně fandili a pospolitě prožívali nával radosti, naše vlajky vlály i z projíždějících aut a ze všech jako jeden hlas zněla hrdost k vlasti. Ptám se národa oplývajícího tak silným vlastenectvím, vydrží tyto postoje a přetavíme je do výsledků v nadcházejících volbách do Europarlamentu? Nebo to bylo jen chvilkové poblouznění a opojení úspěchem bez hlubšího efektu? Pokud bylo nadšení opravdové, plynoucí z duše a historie našeho národa, o výsledek voleb pro blaho vlasti a její budoucnosti se nemusíme bát. Na celé čáře vyhrají politické subjekty s čitelným a pro národ prospěšným programem. Ale opravdu k tomu dojde? Náhledem do politického spektra to zcela jistě nemohou být strany současné vládní garnitury, i když většina jejich představitelů se v projevech vlastenectví vybičovala do nepředstavitelných rozměrů. Někteří byli schopni nápisy zhanobit i naši státní zástavu. Myslím, že soudně uvažující volič, doufám že i bývalý volič vládnoucí pětikoalice, se nad tím musí minimálně zamyslet. Či je stále přesvědčen o jejich konání tolik frázemi opentleného „dobra“? Nevidí v křečovitých projevech nutného vlastenectví jen předvolební PR? Každý z nás by si měl připomenout jaká „dobra“ po dobu vlády nám servírují a jakou míru vlastenectví a hájení zájmů našeho státu v Bruselu projevují. Myslím, že vysvědčení je jasné.

V květnu nám bylo připomínáno dvacáté výročí vstupu do EU, vláda se spolu s mainstreamem předháněla v přesvědčování o „výhodách“, které jsme za tu dobu získali. To ať posoudí každý z nás. Dostali jsme prý na dotacích 1 bilion korun. Proč je tedy náš státní dluh 2 biliony a stále roste? To by byl bez EU 3 biliony? A co ztráta naší suverenity? Už nestačí jen nařízená implementace všech směrnic EU do právního systému bez náležité diskuze v zatím stále našem Parlamentu? A co sílící snahy o federalizaci Evropy, zrušení práva „veto“ atd. Tlak na přijetí Eura který, přes výhrady racionálně uvažujících ekonomů, podporuje i prezident? Cožpak nevidíme, a politici především, že státy eurozóny by samy dnes, díky svému zadlužení, podmínky k jeho přijetí nesplnily? Přesto nás do dluhy oplývající party států nestydatě sunou. Ne přátelé, je to hrubý, politický a ekonomicky nevýhodný tlak, který nás těsněji připoutá k upadajícímu molochu a po jeho krachu se s ním o to hlouběji potopíme. A co Green Deal? Je nepřijatelný, odporující i základním fyzikálním zákonům a přírodním jevům, přesto kandidáti pětikoaliční vlády v něm vidí příležitost. Několik z těch racionálně uvažujících a přírodními vědami políbených opatrně mluví, asi aby příliš nepohněvali vládnoucí věrchušku, že se prý budou snažit o jeho úpravu. Nikoliv, tuto nesmyslnou ideologii greendealismu je třeba zcela odmítnout. Vrcholem je nový migrační pakt, občan byl obelhán vládou– perličkou jeho absurdity a protismyslnosti je nosný termín-povinná solidarita. Ale nemáme se obávat, pokud prý jeho schvalovatelé a signatáři budou mít náš hlas, v Europarlamentu zapracují na jeho změně. Pod silným opozičním tlakem musí připustit, ač neradi, jeho neblahé důsledky pro nás. Není to výsměch voličům? Nechci tady a teď rozebírat obavy, udrží-li se evropská garnitura v této síle u moci, jak se bude vyvíjet konflikt na Ukrajině. Snad stačí jen jejich úvahy o zřízení postu nového komisaře pro obranu, mír, nebo válku? Či jak se jeho funkce bude jmenovat!

A k prvnímu impulzu. Zase vytanuly ministraničky, někdy s absurdními názvy a programem. O přízeň se ucházejí i strany známé z minulosti. Mají často realistický pohled na chod Unie a pro vlastenecky smýšlejícího voliče chytlavý program za udržení naší samostatnosti. Volbou straniček s malým volebním potenciálem hrozí, že dojde zase jen k oslabení národních sil v novém Europarlamentu. Pokud by přeci jen některá z nich překročila 5% hranici, jejich kandidát do Europarlamentu postoupil, co tam zmůže? Jako nezařazený se slabým hlasem bude na okraji zájmu těch, co rozhodují. Náš národ rád inklinuje k něčemu novému, hledá v tom spásu a zapomíná, že politika není o krátkodobých pocitech, ale o kontinuitě práce, ideovém ukotvení a porovnání minulých splněných či nesplněných slibů. A u novoty? Často jde o chvilkové poblouznění řečmi a líbivý marketing. A předvolební mediální debaty? To bývá kabaretní show. Bohužel, lidé na to dají, zvláště ti, kteří se o dění kolem sebe po celý rok nezajímají. To je vše důsledek slabé politické kultury a povědomí našeho národa. Není to ale účel, aby mohl být potom volič lépe manipulován? Na předvolebních setkáních položme otázku, do které frakce Europarlamentu chtějí směřovat? Jedinou, která plně hájí zásady normálního chodu života okolo nás je frakce ID /Identita a demokracie/. Zdá se, že po volbách vlivem celkového euroskepticismu posílí a dosáhne na blokační menšinu. Ta umožní již předložené a další se chystající zlovůle alespoň blokovat. Jedinou naší stranou, která v této frakci má a bude mít místo nadále, je opoziční SPD. Práce europoslance pana MUDr. Ivana Davida, CSc., si zaslouží velké ocenění za jeho příkladnou informovanost našich občanů o jemu svěřeném rezortu evropské zemědělské politiky.

Budoucnost máme opět ve rukou a je na nás, koho do Europarlamentu vyšleme. Nečekejme zlepšení naší vnitropolitické situace, tu musíme vybojovat v domácích volbách. Pokud výrazně neuspějí kandidáti současné vládní garnitury, lze očekávat politické otřesy v rámci jejich vládního účelového spojení. Bude to i referendum o vládě! Eurovolby jsou na okraji zájmu občanů. Bohužel, pak i po delší době sklízíme následky. Na závěr si dovolím apelovat na zhmotnění oslav vlastenectví po hokejovém úspěchu do reálného skutku. Tím je uvážlivá volba a hojná volební účast.

V Hradci Králové 30.5.2024                            

 doc. MUDr. Petr Habal, PhD., hrudní chirurg