Vážení,

mám dilema, zda se opět věnovat předvolebního textu. V minulosti jsem ho psal skupině známých a možná jejich známých, kýžený efekt se nedostavil. Ke klávesnici PC mě ale dovedly dvě věci. První, k ní se později vrátím, je obsah některých předvolebních spotů uchazečů o náš hlas. Silnějším impulsem byl úspěch našich hokejistů. Lidé nadšeně fandili a pospolitě prožívali nával radosti, naše vlajky vlály i z projíždějících aut a ze všech jako jeden hlas zněla hrdost k vlasti. Ptám se národa oplývajícího tak silným vlastenectvím, vydrží tyto postoje a přetavíme je do výsledků v nadcházejících volbách do Europarlamentu? Nebo to bylo jen chvilkové poblouznění a opojení úspěchem bez hlubšího efektu? Pokud bylo nadšení opravdové, plynoucí z duše a historie našeho národa, o výsledek voleb pro blaho vlasti a její budoucnosti se nemusíme bát. Na celé čáře vyhrají politické subjekty s čitelným a pro národ prospěšným programem. Ale opravdu k tomu dojde? Náhledem do politického spektra to zcela jistě nemohou být strany současné vládní garnitury, i když většina jejich představitelů se v projevech vlastenectví vybičovala do nepředstavitelných rozměrů. Někteří byli schopni nápisy zhanobit i naši státní zástavu. Myslím, že soudně uvažující volič, doufám že i bývalý volič vládnoucí pětikoalice, se nad tím musí minimálně zamyslet. Či je stále přesvědčen o jejich konání tolik frázemi opentleného „dobra“? Nevidí v křečovitých projevech nutného vlastenectví jen předvolební PR? Každý z nás by si měl připomenout jaká „dobra“ po dobu vlády nám servírují a jakou míru vlastenectví a hájení zájmů našeho státu v Bruselu projevují. Myslím, že vysvědčení je jasné.

V květnu nám bylo připomínáno dvacáté výročí vstupu do EU, vláda se spolu s mainstreamem předháněla v přesvědčování o „výhodách“, které jsme za tu dobu získali. To ať posoudí každý z nás. Dostali jsme prý na dotacích 1 bilion korun. Proč je tedy náš státní dluh 2 biliony a stále roste? To by byl bez EU 3 biliony? A co ztráta naší suverenity? Už nestačí jen nařízená implementace všech směrnic EU do právního systému bez náležité diskuze v zatím stále našem Parlamentu? A co sílící snahy o federalizaci Evropy, zrušení práva „veto“ atd. Tlak na přijetí Eura který, přes výhrady racionálně uvažujících ekonomů, podporuje i prezident? Cožpak nevidíme, a politici především, že státy eurozóny by samy dnes, díky svému zadlužení, podmínky k jeho přijetí nesplnily? Přesto nás do dluhy oplývající party států nestydatě sunou. Ne přátelé, je to hrubý, politický a ekonomicky nevýhodný tlak, který nás těsněji připoutá k upadajícímu molochu a po jeho krachu se s ním o to hlouběji potopíme. A co Green Deal? Je nepřijatelný, odporující i základním fyzikálním zákonům a přírodním jevům, přesto kandidáti pětikoaliční vlády v něm vidí příležitost. Několik z těch racionálně uvažujících a přírodními vědami políbených opatrně mluví, asi aby příliš nepohněvali vládnoucí věrchušku, že se prý budou snažit o jeho úpravu. Nikoliv, tuto nesmyslnou ideologii greendealismu je třeba zcela odmítnout. Vrcholem je nový migrační pakt, občan byl obelhán vládou– perličkou jeho absurdity a protismyslnosti je nosný termín-povinná solidarita. Ale nemáme se obávat, pokud prý jeho schvalovatelé a signatáři budou mít náš hlas, v Europarlamentu zapracují na jeho změně. Pod silným opozičním tlakem musí připustit, ač neradi, jeho neblahé důsledky pro nás. Není to výsměch voličům? Nechci tady a teď rozebírat obavy, udrží-li se evropská garnitura v této síle u moci, jak se bude vyvíjet konflikt na Ukrajině. Snad stačí jen jejich úvahy o zřízení postu nového komisaře pro obranu, mír, nebo válku? Či jak se jeho funkce bude jmenovat!