S přibližujícími se volbami do poslanecké sněmovny se zdá, jako by zmizel svět a všechno náhle ovládala bezcenná domácí témata. Třeba takový premiér Sobotka náhle vymýšlí jednu šílenost za druhou, aby vytvořil dojem, že ČSSD je levicová, zatímco Babišovo ANO je prý napravo. Moc se mu to sice nedaří – ale média jsou toho plná.

Dokonce natolik, že nad bláznivými nápady jeho mediálních poradců se mu bouří dokonce už i některé základní organizace. K tomu, aby na sjezdu dostal opět svou předsednickou „frčku“, to ale stačit bude. A tím to skončí – stejně jako (bohužel) i rozumnější „zemanovské“ křídlo soc-dem, které bezradný a „bezpohlavní“ předseda bezpečně stáhne s sebou do politického hrobu.

Andrej Babiš se proto ani moc snažit nemusí. Vítězství mu prakticky nemůže uniknout. Bakalova média sice usilovně vytvářejí dojem, že Velký Andrej má nejrůznější problémy (se svými financemi, s EET a pod.), ale je to spíše směšné. A přestože také Česká televize tradičně bojuje na stejné straně barikády (nikoho jiného než redaktory z Respektu nebo Hospodářských novin v ČT už neuvidíte), míří havlistická mediální fronta to téhož voličského prázdna: Kavárna sobě.

O čem sní Stropnický?

A přitom by bylo o čem mluvit. Jsou kolem nás témata života a smrti. V Sobotkově vládě má třeba armádu na starosti právě ANO – reprezentované ministrem „obrany“ Stropnickým. To je ten mizerný herec, který právě hraje etudu: zvažuje, zda se nestane rovnou vrchním velitelem ozbrojených sil - prezidentem republiky. Dává si proto záležet, aby ve veřejném prostoru působil stejně „neutrálně“ jako celá Babišova formace.

Také se mu to nedaří – jen to není tolik vidět. Ve skutečnosti totiž intenzivně pracuje na tom, aby českou armádu – nebo torzo, které z ní zbylo poté, co se přeměnila na expediční sbor NATO – učinil jednou malou pěstičkou ve velké německé železné pěsti. Proto patří slovo „obrana“ do uvozovek. Zbytky naší armády se totiž pod Stropnickým nepřipravují na obranu své vlasti před migrantskými hordami, ale na slavné nové „ruské tažení“.

A protože pod prezidentem Trumpem není vůbec jasné, jak to bude s americkými chutěmi na brzké dobytí ruského „Heartlandu“ (viz moje kniha Smrt ve věži), generalita NATO opět začíná obracet svůj zrak k Bundeswehru. Pod záminkou Trumpem požadovaných „dvou procent HDP“ (v případě obrovitého „bundes rozpočtu“ jde o neslýchané peníze) pokračuje v německé armádě mohutné přezbrojení.

Stropnického souhlas s tím, aby česká armáda, před válkou proti Rusku, přešla pod německé velení, je fatální: Rozměr tohoto rozhodnutí není jen symbolický, vede mnohem dál. Představa, že „plán Barbarossa číslo dvě“ (Hitlerův plán na dobytí Ruska) bude tentokrát také za naší účasti, je samozřejmě bezpříkladně děsivá. Vzbudila proto přece jen jistý „úžas“ v části politického spektra.

Protože však víme, že lidovecký ministr „kultury“ (uvozovky jsou zde z podobného důvodu, jako ty v případě „obrany“) a Babišův agent v KDU-ČSL Daniel Herman v podstatě nezastřeně směřuje k tomu, aby se naše republika stala co nejdříve sedmnáctou spolkovou zemí, smyčka se velmi rychle utahuje. „Kupodivu“ o tom naše objektivní a pravdivá hlavní média nemluví. A tak Herman sní... O čem sní nám nedávno šéf ANO ukázal na roztomilém plakátku.

O čem sní Martin Stropnický jsme se zatím mohli jenom dohadovat. Teď to už rovněž víme. Babišova média mu k tomu již hrají pozoruhodnou předehru. Jak jinak – vojenský pochod.

Válka za rohem?

„Střelba je stále intenzivnější. Skupinky vojáků dobývají první baráky. Nepřítel vzdoruje jen chvíli. Přesila je značná. Po cestě, která odděluje osadu od lesa a přes niž před pár minutami útočníci přeběhli, se s rachotem řítí české obrněné vozy s kulomety na střeše a rozestavují se u míst, kde se bojuje nejzuřivěji. (...)

Komando se sune podél zdi ke dveřím. „Granát," protne výkřik již ojedinělé práskání výstřelů. Poslední obránce je zabit. Litevská vesnice obsazená Rusy je dobyta zpět. (...)

Sto dvacet vojáků ze 74. lehkého motorizovaného praporu z Bučovic a dalších devíti jednotek trénuje v Pobaltí dva měsíce. Čeští vojáci se do Pobaltí s největší pravděpodobností opět vrátí příští rok. Budou součástí mnohonárodních sil NATO. V Litvě jim budou velet Němci.“

Tolik malá ukázka z páteční reportáže Pavla Švece (MfD). Stylem sice poněkud připomíná Černé barony (v některých pasážích dokonce Haškova Švejka) – ale legrace je to dosti mrazivá. Zastřel si svého Rusa zní fakticky rozkaz pro české vojáky. V Litvě je za to prý přímo milují. Jak by ne. Bohatá historie litevského nacismu z dob Druhé světové války právě za naší účasti dostává svou aktuální „moderní“ podobu.

Přípravy finišují

„'Fakt se snaží, mají v sobě takový zápal a je vidět, že si uvědomují bezpečnostní hrozby. Myslím, že se od nás mohou (litevští vojáci, pozn. PH) hodně naučit,' popisuje krátce po cvičné bitvě rotmistr Denis Mudřík. Velitel jednotky kpt. Miroslav Maixner potvrzuje, že má v Litvě armáda velkou prestiž. 'Když vyjíždíme z kasáren, místní na nás mávají. I civilisté říkají, že jsou rádi, že tu jsme.' Náčelník generálního štábu Josef Bečvář si pak pochvaluje i to, že si armáda mohla vyzkoušet tisícikilometrový přesun do Litvy náročný na logistiku.“

Citovat ze zmíněné reportáže v Mladé frontě (to do uvozovek nepatří, protože MfD je v mnoha ohledech stále stejně svazácká jako dřív, navzdory jinak poměrně zajímavému šéfredaktorovi Jaroslavu Pleslovi) bychom mohli dlouho. Bylo by to stále stejně zoufalé – a stále víc a víc tragikomické. Otázka, zda jde o zesměšňující záměr autora i redakce, by však byla příliš odvážná. Oni to nejspíš skutečně myslí vážně.

Ostatně třeba na „mávající civilisty“ projíždějícím vojenským (v našem případě americkým) kolonám mířícím k ruské hranici jsme už také dávno zvyklí. Brzy budeme mávat Bundeswehru. Také si zvykneme. Přípravy na válku – bez ohledu na prezidenta Trumpa, kterého mohou kdykoliv „odprásknout“ – finišují totiž nejen u nás.

Švédská lež

Není pravda, že Švédsko (zmítající se ve stále hlubší krizi z migrantské invaze) obnovilo povinnou vojenskou službu, vysvětluje nám mainstream. V době „postpravdivé“, kdy se tolik hraje karta dezinformací, jde o zvlášť pikantní pokus:

„Švédsko obnovilo povinnou vojnu, hlásaly některé titulky elektronických médií. To, jemně řečeno není tak úplně pravda. Švédové obnovili jen odvody a ze stotisícového populačního ročníku bude k odvodovým testům povoláno asi 13 000 mužů a žen; z nich by měly jen pouhé čtyři tisíce od 1. ledna 2018 absolvovat devítiměsíční až roční základní kurz. (...) Plán zatím schválila vláda, ale i v parlamentu lze počítat s jeho většinovou podporou. Švédské počínání je pochopitelné vzhledem k vzrůstající agresivitě Ruska“, bájí nestranný oficiální mediální proud.

Jsou snad navedení? Ne, oni jsou opravdu takhle hloupí. Podobně jako když server s příznačným názvem Demagog.cz doporučil sociálnímu demokratovi J. Koskubovi, aby se před psaním o „EuroWehrmachtu“ prý seznámil s fakty o spolupráci naší 4. brigády rychlého nasazení a 10. obrněné divize Bundeswehru. Dělají si z nás hoši dosti drsnou legraci.

Jak by ne, když i kandidát ČR na post generálního tajemníka OBSE Štefan Füle má smysl pro humor. V rozhovoru pro DVTV uvedl, že největší hrozbou pro Evropu jsou nevyřešené konflikty, porušování mezinárodního práva, radikalizace, terorismus a nedůvěra mezi státy OBSE. Když se ho Daniela Drtinová opakovaně ptala, zda to znamená, že za nejvážnější hrozbu považuje Rusko, nakonec upoceně souhlasil, že tedy Rusko. Ještě jednou: Fülle je český kandidát na šéfa Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě – která kromě jiného „dozoruje“ ukrajinskou občanskou válku.

Dejme se na pochod

Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod, zpívalo se v refrénu jedné kdysi populární písně komunistických internacionalistů. Dnes zní předválečnou Evropou tento refrén ještě hlasitěji, než kdy dříve. A jak to působí na naši veřejnost?

Centrum pro výzkum veřejného mínění zveřejnilo nejnovější zprávu o obavách a bezpečnostních rizicích pro Českou republiku, ze kterého vyplývá, že se Češi nejvíce obávají uprchlíků a terorismu. Obávají se jich dokonce více než smrti. 31 procent dotázaných uvedlo, že má obavu z imigrace, ale jen dvě procenta se obávají smrti.

Možná proto, že úmrtnost v České republice poslední roky stoupá. V roce 2015 u nás zemřelo 111.173 lidí (za rok 2016 nejsou statistiky zpracované). Možná pro to ateistickými médii milovaný papež František právě vyzval křesťany, aby následovali příkladu Číny a měli ve svých rodinách toliko jedno dítě. Kupodivu k tomu nevyzval muslimy, kteří se rodí v celých houfech.

Jsme prostě na pochodu. Kam? Soudruzi z hlavních médií – stejně jako náš (potenciálně) budoucí prezident Stropnický to vidí jasně: Za námi Bundeswehr, před námi Moskva!

My, občané České republiky, máme stále ještě trošičku na výběr: Před námi volby. A (téměř) všude kolem nás Německo. A smrt.

Té se však, kupodivu, příliš nebojíme. Tvrdí průzkumy.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele