Donald Trump je od pátečního poledne prezidentem Spojených států. Po přísaze pronesl svůj první prezidentský projev. Statisíce obyčejných lidí pod Kapitolem mu nadšeně aplaudovaly. Zato poražené elity, včetně Husseina Obamy a Hillary Clintonové, seděly jako zařezané. A totéž se bezpochyby dělo u „vládních“ televizí po celém světě. Chvíli lapali po dechu. Pak začali ječet.

Řev malomocných

To bylo a je (a teprve bude) řevu! Ozývá se odevšad, kde dosud vládne washingtonský politický a mediální establishment: tedy ve většině Ameriky a v celé Evropě. Poplach je i v „liberální opozici“ v Moskvě, zatímco Vladimír Putin projev přivítal. Vztek a nenávist (zvaná láska) rachotí všude, kde se mocní tohoto světa již několik měsíců třesou hrůzou, že přijdou o své ještě donedávna zdánlivě nedotknutelné doživotní prebendy.

Řvou všichni ti, kteří přivedli naši civilizaci na práh sebezničení. Ti, kteří se formálně zaklínají demokracií, ale přitom vybudovali základy totality, jaká tu ještě nebyla – Nový světový řád. Ti, kteří systematicky po desetiletí likvidují všechny občanské svobody, svobodu slova na místě prvním, proti níž vystavěli hradby „politické korektnosti“ – a nyní již otevřeně sahají i k bolševické cenzuře nepohodlných názorů.

S nimi vyrazili řvát a rabovat do washingtonských ulic jejich obvyklé armády: Privilegované „menšiny“ – od feministických, čtyřprocentních, oteplovacích a nevládně neziskových, až po bojůvky placené miliardářem. Nezbytný to kolorit všech „barevných revolucí“ a Majdanů, co jich po světě v posledních letech stvořili a financovali. Je to řev mocných-malomocných. Ta již vítězící nákaza malomocenství, tyranie požírající svět, dostala teprve teď první skutečně tvrdý úder.

Manifest kontrarevoluce

Co to vlastně tak strašného nový americký prezident řekl? Nešlo jen o to Co, ale také Jak. Mluvil především jako normální člověk. Odmítl tanečky her „na smířenou“. Nic nedaroval těm, kdo proti němu od první chvíle vedli a vedou dosud nevídané politické a mediální útoky a pořádají kobercové nálety.