Donald Trump je od pátečního poledne prezidentem Spojených států. Po přísaze pronesl svůj první prezidentský projev. Statisíce obyčejných lidí pod Kapitolem mu nadšeně aplaudovaly. Zato poražené elity, včetně Husseina Obamy a Hillary Clintonové, seděly jako zařezané. A totéž se bezpochyby dělo u „vládních“ televizí po celém světě. Chvíli lapali po dechu. Pak začali ječet.

Řev malomocných

To bylo a je (a teprve bude) řevu! Ozývá se odevšad, kde dosud vládne washingtonský politický a mediální establishment: tedy ve většině Ameriky a v celé Evropě. Poplach je i v „liberální opozici“ v Moskvě, zatímco Vladimír Putin projev přivítal. Vztek a nenávist (zvaná láska) rachotí všude, kde se mocní tohoto světa již několik měsíců třesou hrůzou, že přijdou o své ještě donedávna zdánlivě nedotknutelné doživotní prebendy.

Řvou všichni ti, kteří přivedli naši civilizaci na práh sebezničení. Ti, kteří se formálně zaklínají demokracií, ale přitom vybudovali základy totality, jaká tu ještě nebyla – Nový světový řád. Ti, kteří systematicky po desetiletí likvidují všechny občanské svobody, svobodu slova na místě prvním, proti níž vystavěli hradby „politické korektnosti“ – a nyní již otevřeně sahají i k bolševické cenzuře nepohodlných názorů.

S nimi vyrazili řvát a rabovat do washingtonských ulic jejich obvyklé armády: Privilegované „menšiny“ – od feministických, čtyřprocentních, oteplovacích a nevládně neziskových, až po bojůvky placené miliardářem. Nezbytný to kolorit všech „barevných revolucí“ a Majdanů, co jich po světě v posledních letech stvořili a financovali. Je to řev mocných-malomocných. Ta již vítězící nákaza malomocenství, tyranie požírající svět, dostala teprve teď první skutečně tvrdý úder.

Manifest kontrarevoluce

Co to vlastně tak strašného nový americký prezident řekl? Nešlo jen o to Co, ale také Jak. Mluvil především jako normální člověk. Odmítl tanečky her „na smířenou“. Nic nedaroval těm, kdo proti němu od první chvíle vedli a vedou dosud nevídané politické a mediální útoky a pořádají kobercové nálety.

Neřekl Co jsme si to jsme si, a teď, když jsem jedním z vás, půjdeme si spolu přerozdělit kořist. Udeřil na ně stejnou silou a rétorikou, jako během celé vítězné kampaně: Byli jste a jste ničemové! Vrátím moc, kterou jste národu ukradli, a tady ve shnilých bažinách Washingtonu si ji mezi sebou šmelíte, zpátky lidem, kteří mě zvolili.

A za moře vzkázal: Nebudu Ameriku pomocí bomb, dronů a tanků vyvážet. Vnucovat ji jiným národům a státům. Ode dneška bude na prvním místě naše zem. Je zoufale zchátralá a zkorumpovanými elitami zapomenutá – jako většina jejích občanů.

S tím je ale konec. Udělám ji opět velkou, bohatou a svobodnou. A pokud lesk, který z ní začne opět po čase vyzařovat, inspiruje jiné – ať se sami rozhodnou, jestli chtějí něco podobného. Budu sice tvrdě hájit americké zájmy, ale s respektem k tomu, že také jiné státy mají své národní zájmy a mají právo je bránit.

První prezidentský projev Donalda Trumpa nelze proto označit jinak, než jako Manifest kontrarevoluce. Direkt na kořen nosu politickým a mediálním zombiím, které svou revoluci – nastolení tyranie menšin a menšiny – měli již na dosah.

Politická třída úpí

Trumpova slova mířila přímo na komoru. Elitní zombie, nacpané v televizních studiích a redakcích (ani ČT opět nezklamala), chvíli nevěřily svým uším: Co to je, co se to děje? Vždyť on říká přesně totéž, co říkal během předvolební kampaně! Ostrá rétorika ho přece jenom měla vynést vzhůru – a teď měl na obrtlíku obrátit, jak je na Západě dobrým zvykem! Hnusný nacionalista, kdo myslí na svůj národ! Odporný populista, kdo se obrací k lidu!

Tak a podobně se potrefené husy vzápětí hlasitě rozkejhaly. A protože Trumpovi předcházel Brexit, je zvláště příznačná reakce těch, kteří boj proti (britské) veřejnosti prohráli jako první. Jejich „tiskovým orgánem“ na ostrovech je i list zvaný Guardian:

„Trump při inauguračním projevu ctil obvyklé zdvořilosti, ale tón jeho projevu svědčil o děsivé změně v Americe. Byl určen těm, kdo ho volili... Jeho nacionalismus pod heslem Amerika na prvním místě je hrubý a nestoudný. Projev překypoval opovržením vůči všemu, co představuje hlavní město, které se nyní snaží podrobit své vůli...“

Opravdová nestoudnost: opovržení k washingtonským elitám a namísto toho mluvit k lidem, kteří ho zvolili. Snad ještě lépe to ale vystihl deník Independent:

„...Podkopal demokracii, jakmile byl uveden do úřadu prezidenta. Lidé vždy vnímali politiky jako sobce, ale toto je něco jiného. Trump nejenže strhal jednotlivé politiky, ale strhal celou politickou třídu a politický systém, který ho vynesl tam, kde je.“

Omyl, soudruzi. Tam, kde je, ho vynesli voliči. Právě proto, že od počátku odmítl „politickou třídu“ a zrůdný systém, který nastolila. A využil toho, že předstírání demokracie stále ještě potřebuje „komparz“, voliče. S nimi to upekl, tenhle „chuligán“ (výraz prozměnu ze španělského tisku).

Jde do tuhého

Zatím jsou jako opaření a jenom hulákají. Dlouho pouze u toho však nezůstanou. Vědí, že jim jde o krk. A Trump to ví také. Ještě několik hodin před inaugurací spekulovala Clintonové dvorní televize CNN („fake news“ slovy nového prezidenta, hlavní zdroj „informací“ pro ČT): Co se stane, když zvoleného prezidenta před či během slavnostní přísahy někdo odpráskne? A sdělila nám pozoruhodnou novinku: V tom případě by prezidentem nebyl viceprezident, ale jakýsi neznámý člověk, kterého dopředu určil Obama...

Že k tomuto scénáři nedošlo, je vlastně zázrak. Podpořený samozřejmě opatřeními, které Donald Trump zdaleka nesvěřil jen oficiální ochrance, FBI a CIA. Od počátku měl také mnohočetnou ochranku vlastní (říká se jí T-FBI) – a ta s ním nadále zůstává. I když je mu jasné, že uvnitř tajných služeb má mnohem více loajálních příznivců, než by se dalo soudit z nenávistných výpadů jejich odcházejících šéfů.

Příznačné ostatně bylo, že ho na slavnostní přísahu přijeli do Washingtonu podpořit tisíce slavných amerických motorkářů. Člověk při tom nemohl pomyslet na jejich ruské kolegy, „Noční vlky“, odhodlané obhájce Vladimíra Putina. I na ty zdejší, kteří je doprovázeli, když navzdory řevu našich politických zombií projížděli republiku Směr Berlín, k uctění památky padlých sovětských vojáků.

Vysoušení bažin

Není nejmenších pochyb, že se bezedné „washingtonské bažiny“ pokusí nového prezidenta odstranit. Buď takzvaně legálně odvolat (impeachment) coby kremelského agenta, nebo již nejednou osvědčenou metodou pod značkou „JFK“. Jenže Trump si uvědomuje, že to Kennedyho zastřelila jeho vlastní ochranka, takže i zde platí výše řečené.

Pražská havlistická kavárna – od Pehe, přes Koláře a Schwarzenberga až k Jochovi (jako obvykle shromážděna doma na Kavčích horách) – se uklidňuje: Ono to třeba nebude tak horké, Trump nepovládne sám, bude mít proti sobě Kongres, což jsou právě ti političtí šíbři, jimž vyhlásil válku.

Spíše se však mýlí. Právě proto, že jsou to tihle šíbři. Potřebují ve skutečnosti prezidenta víc, než on je. A za dva roky jsou další volby do části Kongresu. Pokud jim ukáže Trump palcem dolů, většina republikánských voličů to bude respektovat. Lze důvodně předpokládat, že Donald Trump bude u většiny veřejnosti brzy stejně populární, jako Miloš Zeman u té naší. Stejně jako je jisté, že o to vášnivěji proti němu bude stát Kavárna. Ale Kongres není jednolité těleso.

Jízda po hraně

Bude to samozřejmě jízda po hraně: Proti všem, kteří dnes zatím drží moc. Jenže všeho do času. Brzy přijdou prezidentské volby ve Francii, možná v Itálii, pak v Německu, také u nás půjdeme volit parlament i prezidenta – a napřesrok v Nizozemí. Všude mají našlápnuto trumpovští chuligáni: „extrémisté, xenofobové, kremelští agenti“. Zombie jsou sice po Brexitu a Trumpovi zkušenější, ale současně i voliči jsou odvážnější. Už vědí, že to jde.

A je tu ještě jeden aspekt, se kterým „zombie z bažin“ nepočítají: člověk nemá všechno v rukou. Ani zdaleka ne. Pěkně to dokumentovaly modlitby, které byly součástí inaugurace. Havlův „knihovník“ Petr Žantovský nás sice v ČT ujišťoval, že je to jen takový ornament, bezobsažná tradice.

Vždyť ani v Americe prý už nesmí být nikde na veřejnosti viděn znak původu naší civilizace – křesťanský kříž. A také ony modlitby za Trumpův úspěch v dalších „zpravodajských“ relacích již cenzoři pečlivě vystřihli – stejně jako všechny zmínky o Bohu z Trumpova projevu.

Nejsme na to sami

Jenže tenhle nový americký prezident je takový zločinec, že asi opravdu ke všemu ještě autenticky věří. Proto také tak tvrdě odpálil „ateistického“ papeže Františka, když se do něj během volební kampaně navezl.

Trump dal svým prvním projevem jasně najevo, že jde přesně opačnou cestou. Ta Františkova je široká a pohodlná. Trumpova bude strmá, často velmi úzká a nebezpečná. Ale je to asi jedna z posledních možností úniku, které nám proti „bažinám“ Prozřetelnost nabízí.

Pán Bůh žehnej Donaldu Trumpovi a všem statečným „bílým mužům a ženám“, kteří ho (jak tvrdí mainstream, a ten přece nelže) na nejvyšší bod mocenské pyramidy současného světa vynesli! Jeho černý předchůdce Hussein-Válka vzápětí z Washingtonu odletěl někam do teplých krajů. Domů do Keni však ještě ne. Prý, aby se mohl případně vrátit. Není to jen planá hrozba.

A tak, Bože, požehnej i těm z nás, které svou odvážně pojatou inaugurací pětačtyřicátý prezident Spojených států nadchnul a nabil energií. Vyhráno totiž ani zdaleka není. Tam – a tím méně tady. Boj do statků a hrdel proti zombiím v páteční „pravé poledne“ ve Washingtonu teprve začal.

Bude se nás brzy týkat víc, než tušíme.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele