„Nastal čas posunout se směrem k užší politické integraci - k Federální unii států se širokými pravomocemi. Jsme si dobře vědomi toho, že taková vyhlídka vyvolá silný odpor, ale setrvačností některých nelze paralyzovat všechny.

Ti, kdo věří v evropské ideály, by měli být schopni vdechnout nový život místo toho, aby bezmocně byli přítomni při svém pomalém zániku. A členské státy, které se nechtějí okamžitě připojit se k takové užší integraci, by to mohly udělat později."

Aby nedošlo k omylu: Tohle prosím nenapsali členové sovětského politbyra v závěrečných chvílích krachujícího projektu „tábora míru a socialismu“, ale šéfové čtyř parlamentů zakládajících členů EU.

Tři z nich jsou svou vahou rozhodující země bruselského protektorátu. A „shodou okolností“ též státy, které čekají dramatické volby, jež nejspíš brzy složením zákonodárných sborů mocně otřesou. Je proto třeba jednat rychle. Příležitostí bude summit k „oslavám“ 60. výročí Římských smluv, které 25. března 1957 fakticky EU založily.

Inspirace číslo jedna: Cynický žert a la Kundera

Dopis bruselským diktátorům podepsali předseda německého parlamentu Norbert Lammert, francouzského Claude Bartolonomeo, italského Laura Boldriniová a lucemburského Mars Di Bartolomeo. Tito mezinárodní zločinci, kteří se s ostatními kmotry sejdou v Římě 17. března, prý chtějí „oživit ducha evropské integrace a posunout se kupředu“.

Pateticky vykřikují, že tento sjezd bruselské Cosa nostry se uskuteční „v nejkritičtějším okamžiku, který zažil evropský projekt" – a kupodivu to nemyslí jako nadějeplné zjištění. Jak také jinak? Bojují o prodloužení důvodů ke své luxusní existenci, která z „bruselského lidu“ – také za naše peníze – dělá utopické nadlidi žijící v praktickém komunismu:

Mají všechno. Jejich astronomické příjmy jsou jen špičkou ledovce. To hlavní je tyranská moc, diktující bez „demokratické legitimace“ vůli architektů Nového světového řádu občanům sedmadvaceti států, které okupují. Teď již do toho jdou naplno a bez předstírání. 

Jejich volání po urychlené dostavbě totalitního vězení v jediný superstát je ovšem v dané situaci tak absurdní, že připomíná zápletku románu Milana Kundery Žert. Hrdinův cynický podvod (na pozadí prvních let budování komunismu) byl pointou příběhu, který založil Kunderovu celosvětovou slávu. Zdá se, že bruselští se v této metodě inspirovali. S tím rozdílem, že tohle nebude literatura, ale realita.

Inspirace číslo dvě: Leonid Iljič Brežněv

Kdyby však, žerouce, alespoň nemlaskali. S arogancí bolševických vůdců argumentují „odkudsi spadlými“ problémy – které s takovou svou usilovnou a letitou záškodnickou „prací“ sami zavinili: Vysokou nezaměstnaností a rostoucí nerovností ve většině zemí EU či neschopností jednotlivých protektorátů společně řešit migrační povodeň.

Usoudili, že právě to způsobuje „nárůst nedůvěry občanů vůči vládám“, což prý je příčinou proč existuje „populismus, nacionalismus a dokonce xenofobní hnutí". Dokládají to tím, že prý z těchto důvodů se poprvé jeden ze tří rozhodujících členských států rozhodl z unie vystoupit. Vypadá to jako opilecké Junckerovo žvatlání – ale není to legrace, jdou do toho a mají stále ještě nekonečné mocenské a finanční nástroje:

„V této situaci nesmíme dovolit, abychom se ochromili strachem nebo obavami týkajícími se volebních cyklů v našich zemích, ale musíme jednat hned, než bude příliš pozdě," volají autoři Komunistického manifestu číslo dvě. Navrhují po brežněvovsku ještě více „přerozdělit suverenitu v boji proti změně klimatu, energetické politice, ve finanční sféře, v oblasti migrace a boje proti terorismu.“

Výklad newspeaku, aneb dvě a dvě je pět

V překladu z orwellovské novořeči to znamená: Už si přestaňme i jen formálně hrát na samostatné státy, ale prostě je zrušme – a půl miliardu lidí zcela otevřeně podřiďme německým vůdcům Čtvrté říše oděným (před další válkou s Ruskem) do maskovací bruselské celty.

Navzdory tomu, že máme pevně v rukou mediální propagandu, otroci nějakým způsobem pochopili, o co v migračním experimentu jde: O vymazání historických států, jejich kultur, tradic a zbytků hodnotového žebříčku. Že původní obyvatelstvo reprezentované současnými generacemi zmizí, pohlceno importovaným – převážně muslimským – živlem. Nejenže však pochopili, ale co víc, drze se nám do toho začínají míchat a zvedají hlavy.

Ty je nutno jim okamžitě srazit. Nedovolit volit. Referenda o podstatě jsou sice již v podstatě všude zakázána, ale ještě mají k dispozici menší typy voleb. Uměli jsme je donedávna v klidu manipulovat, ale nyní to jde stále obtížněji. Musíme zasáhnout dříve, než pochopí, že ve skutečnosti už žádné skutečné volby nedopustíme. Brusel si rozvracet nedáme!

Vláda Čtvrté říše v podobě evropského superstátu už musí mít pevně v rukou finance (daně, banky, měnu) či energetickou oprátku proti vzpurným guberniím. A především absolutní pravomoc v rozhodování, kam „umístí“ kolik miliónů příchozích nositelů nové genetické informace, náboženství a zvyků. Když rozhodneme, že dvě a dvě je pět – tak to budou poddaní opakovat. Kdo o tom bude pochybovat, je terorista a zmizí v žaláři.

Kam poslat poslance?

Evropská komise (EK, nevolená vláda) zareagovala nezvykle rychle a koordinovaně. Přestože jí za normálních okolností rok není žádná míra, v tomto případě již po dvou dnech představil lucemburský opilec v roli předsedy EK „Bílou knihu“ s pěti možnými budoucnostmi Evropské unie k roku 2025. Ale očekává, že rozhodnutí padne až na prosincové schůzi šéfů států (až budou mít kolegové v některých zemích po volbách – doufejme ještě jednou jakžtakž zmanipulovaných). Nabízí pět možností – od „pouhého“ společného hospodářského prostoru, až po zmíněný unitární stát (eufemisticky „federaci“).

Aby nebylo pochyb, kam máme okna, hned se ozval takzvaný Evropský parlament. To je těch bezmála tisíc vyžírků s platy minimálně (v přepočtu) tři sta tisíc korun měsíčně. Hlasovací mašina dokonale ilustrující výsměšnou iluzi demokracie v unii: Prý jsou z těchto možností pro jedinou správnou – „užší integraci“ (jednotnou Čtvrtou říši).

Soudruzi poslanci šli ale ve svém lokajství ještě dál. Požadují, „aby Rada zcela přešla na hlasování kvalifikovanou většinou ve všech případech, kdy je to v souladu se Smlouvami možné.“ Jinými slovy jde o to, nedovolit především vzpírajícím se státům střední Evropy, aby mohly ještě uplatnit právo veta – ale vždy byly „přehlasovány“ berlínskými guerillami – především pokud jde o migrantské kvóty. Proč? To je jednoduché: „Jednotlivé členské státy EU již samy nedokáží zaručit svou vnitřní a vnější bezpečnost.“

Falešný boj o obsah krmných směsí

Nejvíce pozoruhodné na celém tom zhmotnělém šílenství je, že v hlavních médiích prošlo téměř bez povšimnutí. O to více prožíváme pravidelné přísuny denního rachotu Pražské kavárny kolem snahy washingtonských bažin odstranit Donalda Trumpa „ruskou kartou“, vzrušení kolem nového českého velvyslance v USA a další podobné úchylnosti.

Případně se právě v tutéž chvíli na žádost Slovenska sejdou premiéři V4, aby vzrušeně „hájili naše spotřebitelské zájmy“. Právě si totiž všimli, že krmivo předhazované otrokům z „východních gubernií“ má jinou kvalitu než to, které smějí jíst občané ze západu Říše. Jako bychom o tom neinformovali (a dokonce i jedna poslankyně českého parlamentu) již celá léta! Prý ať s tím Brusel něco udělá. Chlapíci, tihle premiéři (snad kromě Maďara Orbána, který to myslí skoro vážně)!

I soudružka komisařka Jourová (ANO) vážně pokývala hlavou. Že prý se zmíní. Ani nebude muset. Její kolegové poskytli opět nečekaně promptně odpověď. A tentokrát dokonce smysluplnou. Co že se prý premiéři obracejí na Brusel, když si dávno mohli pomoci sami, pokud je to žrádlo tak vzrušuje.

V tomhle mají vazalské státy prý přece mají ještě zbytky samostatnosti. Stačila by na to domácí legislativa, aby výrobci a řetězce nepodváděli zákazníky. Proč nic neudělali? No protože jsou volby – a musí se to hodit na někoho jiného.

Prezident mlčí, exprezident burcuje

Za vůbec nejpozoruhodnější však lze pokládat mlčení prezidenta Zemana. Také má před volbami – a dostal tak jedinečnou příležitost dát najevo, za jakou republiku kope. Za tu naši, nebo za tu evropskou? Pokud jde o islámské hordy či obranu práv Izraele, sotva najdeme v EU tvrdšího a zásadovějšího bojovníka. Teď se plně soustřeďuje na návštěvu USA, kde kromě potřesení si rukou s Donaldem Trumpem (Pán Bůh za to zaplať) dostane prý ještě medaili za ochranu Židů. A co my, Slované?

To je těžké. Když on je také – jak na sebe sám několikrát dříve prozradil – přesvědčený euro-federalista. Takže mu vlastně Juncker a mezinárodní zločinci ze čtyř parlamentů (a jejich kolegové z bruselského) kápli do noty. Tak proč to neřekne? Nebo to už neplatí? Tak proč to neřekne?

Proti nadnárodním obludám Nového světového řádu, a jejich smrtící oprátce navlékané národním státům již bez předstírání, vystoupil jasně a nedvojznačně pouze bývalý prezident Václav Klaus. Jeho institut na své facebookové stránce oznámil:

„Pokud tyto šílené (ale vážně míněné) návrhy, které europarlament schválil dne 16. 2. 2017, přijme i naše vláda a pokud zároveň ruku v ruce neodhlasuje okamžité vystoupení České republiky z Evropské unie, půjdeme na barikády!“

My rovněž, pane prezidente.

Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.