Strategické Debalcevo je opět v rukou domobrany. Bylo vlastně už včera, pouze to oficiální propaganda (v Kyjevě, v Praze, respektive v Bruselu a Washingtonu) nechtěla přiznat. To byl také hlavní důvod, proč tisícům obklíčených kyjevských vojáků jejich velitelé nedovolili využít nabídku velení vítězné domobrany ke složení zbraní a volnému odchodu „bezpečným koridorem“, ale donutili je po stovkách umírat ztracený boj, nebo ve zmatku prchat. Je to dramatická porážka, která korunuje uzavřené příměří víc než jen symbolickým způsobem.

Nechali je v tom

Ještě včera ukrajinský poslanec a velitel praporu Donbas S. Semenčenko zoufale volal: „Obracíme se na vrchního velitele s žádostí, aby bez prodlení rozhodl o mohutném úderu na rusko - teroristická vojska, o stažení zablokovaných jednotek a vyrovnání frontové linie“. Jenže neměl šanci. V Kyjevě se totiž bojuje výhradně propagandisticky. A tak, zatímco domobrana likvidovala okupační jednotky, armádní mluvčí V. Selezňov hlásil: „Ozbrojenci zahájili kampaň, podle níž se naši vojáci dobrovolně vzdávají. To ale není pravda. Dostali se do zajetí v boji.“

Bylo by to směšné, kdyby to nebylo hrůzné. Prchající vojáci si hledí zachránit holý život a do jednoho rozhořčeně obviňují velení a celou kyjevskou vládu, že je vědomě poslali na smrt. Že nic neudělali pro to, aby je z beznadějné situace dostali živé. Prezident Porošenko se mezitím dává snímat kamerami v polní uniformě a oznamuje, že letí na frontu. Tvrdí, že probíhá spořádaný a organizovaný přesun jednotek z obklíčeného města. Ještě včera přitom stejně rozhodně tvrdil, že žádné obklíčení neexistuje. A dnes mu zase vůbec nevadí, že jeho slova o „spořádaném a koordinovaném ústupu“ jsou jako vystřižená z doby nacistické okupace. Tehdy německá propaganda o prchajícím wehrmachtu také tvrdila, že se jen „přesunuje do předem připravených pozic“.

Nikdo nemusel umřít

Český ministr zahraničí přivítal osvobození Debalceva slovy, že „jde o jasné porušení minských dohod o příměří“. Je to samozřejmě pravda asi jako ukrajinské zpravodajství České televize, která už dle svých starých tradic dávno lže, jako když Rudé právo (a celý zbytek hlavních médií) tiskne.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov, narozdíl od ministra Zaorálka účastník jednání, vysvětluje, že k žádným obětem nemuselo dojít, protože o Debalceve se v Minsku konkrétně hovořilo: „Prezident Putin navrhl dohodu o urovnání situace kolem Debalceve. Říkal, že je potřeba udělat vše pro to, aby mohli lidé z obklíčení odejít. Ukrajinští zástupci ale prohlásili, že nic takového není potřeba – a došlo k tomu, k čemu došlo.“ To se ovšem česká veřejnost z hlavních médií rovněž nedozví.

Atmosféra v Kyjevě houstne

Porážka vládních vojsk – kolikátá už v řadě – je už předmětem rozhořčení i vládních kyjevských médií. Ta totiž – a podle nich i ta pražská s všechna další – berou vždy slova své loutkové západní vlády naprosto vážně. Je pro ně tedy pád Debalceve šokem – a už se snaží hledat viníky. Nenapadne je ovšem, že ti skuteční sedí v poklidu ve Washingtonu, respektive v Bruselu – a narozdíl od kyjevských lidských ztrát počítají své současné (a hlavně budoucí) finanční zisky – jeden z ústředních motivů, kvůli nimž státní převrat na Ukrajině vyvolali.

Pučisté se však již mydlí mezi sebou docela nezastřeně. Třeba prezident Petro Porošenko označil premiéra Arsenije Jaceňuka a jeho předchůdce, dnešního předsedu Bezpečnostní rady státu Alexandra Turčinova, za hlavní viníky občanské války. To je ovšem pouze viditelným vrchlíkem ledovce „vnitřní nenávisti“, který stále mohutní.

Porošenkovo otevřené vyhlášení války Jaceňukovi a celé jeho klice se mu ovšem může stát snadno osudným. Ostatní oligarchové jsou silnější než on – a mají své „soukromé“ armády. A Porošenko si to nejspíš uvědomuje, protože podle posledních zpráv jeho manželka i s dětmi již opustila Kyjev. Zprávy neuvádějí zda odletěla do Spojených států, Anglie či do Švýcarska, kam mají obvykle prchající rodiny oligarchů namířeno.

Američtí vojáci a zachmuřené tváře

Zajímavou peripetií, která těsně před pádem Debalceva rozvířila stojatou hladinu protiruské propagandy českých médií, bylo prohlášení komunistického europoslance Miroslava Ransdorfa. Jeho informační zdroje mu sdělily, že ze zhruba osmi tisíc obklíčených bylo 2 200 mužů ze zemí NATO. Tedy více než čtvrtina celkového stavu.

„Asi stovka mužů je z amerických speciálních jednotek, asi 100 britských výsadkářů, kolem stovky lidí z francouzské cizinecké legie, přibližně 100 vojáků z Polska, 30 Izraelců, 30 Chorvatů, dále tam jsou naverbovaní Litevci, Estonci, Kosovští Albánci, Gruzíni, Bosňané, Turci, Švédové, Finové, Dánové (Němec ani jeden). Opravdu pestrá sestava bojovníků za svobodnou a demokratickou Ukrajinu, že?,“ napsal na svém blogu.

Když z něj poté večer v ČT lámali, aby prozradil jména svých informátorů, Ransdorf to odmítl. Řekl, že České televizi nevěří, protože není televizí veřejné služby, jak by měla být, ale propagandistickou hlásnou troubou zájmů úplně jiných, než jsou zájmy většiny těch, z jejichž peněz si propagandisté v ČT luxusně žijí. Že to budou právě komunisté, kterým bude možné věřit – to bych si kdysi opravdu nepomyslel ani ve snu.

A že výroba mystifikací jede stále naplno, lze vidět i ze zdánlivých detailů. Po osvobození Debalceva se náhle  zprávy z bojiště dočkaly v ČT vlastní znělky s nápisem Ukrajinská krize. Jinak řečeno, dokud kyjevská armáda společně se zahraničními jednotkami Debalceve okupovala, bylo vše v pořádku. Teprve nyní jsme opět v „ukrajinské krizi“. Tomu odpovídal i výběr externích komentátorů, kteří se na toto téma během celého dne do studia ČT 24 „slétali“: Samé staré známé tváře „washingtonské eskadrony“ s ostře nabitými protiruskými propagandistickými frázemi, vypadaly tentokrát nezvykle zachmuřeně.

Vzhledem k tomu, že každý, kdo jen trochu realisticky sleduje situaci na východní frontě (čtenáři Protiproudu, narozdíl od diváků ČT, tuto možnost mají), věděl, že obklíčené okupační jednotky Debalceve neudrží, bylo z těch zachmuřených výrazů přečíst pozoruhodné poučení: „Ukrajinská sekce“ pražské kavárny je zjevně vždy první obětí své vlastní propagandy. Oni ty své lži prostě myslí vážně! Dost možná jim to umožňuje, aby vůbec mohli spát. Jinak by se totiž museli hanbou sami (navzájem) fackovat...

Příměří funguje

Přestože se česká média snaží vyvolat dojem opaku a hystericky líčí porážku Kyjeva v Debalceve jako konec dohodnutého příměří, opak je pravdou. Klid zbraní se ve skutečnosti dodržuje, začíná dokonce stahování těžkých zbraní z řady míst bojové linie. Pokračuje rovněž jednání Putin – Merkelová – Hollande – Porošenko. Jejich dnešní telefonická konference patrně vezme na vědomí ukončení bojů o Debalceve a povede k pokusu o zakonzervování daného stavu. Teprve nyní nastala totiž situace, kterou vyjednávači v Minsku (kromě prezidenta Porošenka) realisticky měli za výchozí stav.

Velmi mírně proto reagovala na novou situaci Francie, podobně i Německo. To má nyní především starost, aby vláda v Kyjevě nepadla prostřednictvím nějakého dalšího – tentokrát spontánního „Majdanu“ či nějaké rychlé akce ozbrojených nacistických skupin, které pochopitelně porážku v Debalceve nesou velmi emocionálně.

Angela Merkelová proto okamžitě slibuje Kyjevu další hospodářskou pomoc – a kupodivu ji už nepodmiňuje žádnými „reformami“, které žádá Mezinárodní měnový fond. Je to dvojí metr v přímém přenosu. Zatímco vůči Řecku nemíní ustoupit ani o píď (samozřejmě, že nakonec ustoupí), Kyjev má dostat cokoli, co by náladu rozhořčené veřejnosti ještě více nepřiblížilo k radikální „akci“. Sociální ohledy na Ukrajince mají mít prostě jiný „úhel pohledu“ než alarmující situace Řeků, kteří se „ jen volebně vzbouřili“ proti německému (bruselskému) diktátu.

České zbraně Kyjevu– za miliardy?

A nesmíme zapomenout na fascinující „porošenkovskou“ piruetu, kterou provedl dnes již citovaný ministr Zaorálek. Česká vláda je podle něho prý nadále pro diplomatické řešení bojů na Ukrajině (jak eufemisticky říká tamní občanské válce). A prý také stále trvá na tom, aby se na Ukrajinu žádné zbraně ze zahraničí nedodávaly.

Reagoval tím na zprávu MF Dnes, že teprve minulý týden ministerstvo průmyslu a obchodu zrušilo vývozní  licence třem českým firmám, které popřevratovou kyjevskou armádu zbraněmi zásobovaly. Například společnost CZ Hermex je tam vozila v průběhu celého loňského roku. „Vše bylo legální, ke každému vývozu se vyjadřovalo ministerstvo zahraničí,“ říká majitel firmy E. Markup.

To je nám ale překvapení! Že jsme nic takového nesměli dodnes vědět! Jak dlouho už nám soudruh Zaorálek tvrdí, že česká vláda zásadně odmítá zásobovat Kyjev zbraněmi? Nyní se od něj dozvídáme, že se tak děje už druhý rok! Vloni to bylo za hodně více než sto miliónů, letos zatím jen sotva za deset. To mu máme věřit?

Spíše je proto zajímavé věnovat se souběhu s jinou informací: Česká armáda právě nyní zničehonic zjistila, že jí chybí munice – bratru za půldruhé miliardy. A že prý ji rychle nakoupí. Hleďme, hleďme. Má to snad nějakou souvislost s pozoruhodnými ohňostroji ve zbrojních skladech některých soukromých firem? Anebo prostě naše armáda už nemá co dodávat bratrům ve zbrani na východní frontu? Každý přece ví, že něco takového jako doplňování munice je dlouhodobě plánováno a probíhá kontinuálně. Jen ta naše výtečná Stropnického armáda asi právě mrkla do skladů a zjistila, že kdovíproč nemá čím střílet...

Mírotvorci

Jsou to prostě všechno typičtí mírotvorci. Jeden jak druhý. Počínaje Washingtonem, který spolu s Británií a Polskem dodává Kyjevu zbraně od počátku zcela otevřeně a nyní jen čeká na záminku jak jejich množství a kvalitu mnohonásobně zvýšit. A zahajuje současně v Polsku přímý výcvik praporů (jako je nacistický Azov). Přes Brusel a pobaltské státy, kteří se nabízejí jako dobrovolníci k prosazení zájmů amerických jestřábů (a zbrojních firem na ně navázaných). Až k šéfům NATO, kteří právě obkličují Rusko jednotkami rychlého nasazení (v nichž se také zúčastní naši vojáci – až si dokoupí tu munici).

Osvobození Debalceve však nicméně významným mezníkem v občanské válce je. Strategickým i psychologickým. Funguje totiž především jako jasná zpráva domobrany zmíněným zámořským „mírotvorcům“, jejichž prodloužené ruce mají ruce na spouštích v Kyjevě: Své domovy, svou řeč, své rodiny vám živí nedáme!

Vyšlo na Protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.