Teze první. Covid není žádná chřipka s bombastickou reklamou. Ten virus je skutečná potvora. Umí zabíjet lidi po desetitisících a statisících. V USA už mají víc mrtvých než při španělské chřipce, a to vezměte v úvahu, o kolik se od té doby zlepšilo zdravotnictví. A my jsme loni jen letmo zahlédli, jak by to vypadalo bez drastických opatření a bez očkování. Nikdo z nás by nechtěl žít v zemi, která tím prochází.

Teze druhá. Covid zabíjí několika způsoby. Někoho dostane tak, že mu napadne plíce, srdce nebo jiný orgán. Někoho jiného dostane tak, že ten člověk utrpí obyčejný úraz, jenže nemocnice není schopná mu dát prvotřídní péči, protože je zahlcená covidovými pacienty. A pak jsou dlouhé covidy, tedy postupně se projevující následky u těch, kdo už covidem prošli. Statistické údaje tedy ukazují jen část obětí. Skutečnost je podstatně vyšší.

Teze třetí. K nejhorším následkům vede strategie „předstírejme, že problém neexistuje“. Nejvíc mrtvých, nejvíc postižených, nejhorší ekonomické důsledky, nejvíc zkrachovalých provozoven, nejtěžší morální škody. To ukazovaly zkušenosti z předchozích epidemií a naprosto to potvrdily zkušenosti těch zemí, které doufaly, že vystačí se zakrýváním problému. Neexistuje žádné vyvažování mezi ekonomickými a zdravotními dopady. Některé strategie znamenají ekonomickou pohromu a spoustu mrtvých, jiné chrání ekonomiku i životy. Existuje ovšem vyvažování mezi ochranou (ekonomiky a životů) a občanskými svobodami. Správné otázky tedy zní:

1. Jak velkou část občanských svobod jsme ochotni dočasně obětovat? Tak velkou jako za války? Žádnou? Něco mezi tím?
2. Jak zajistit, aby omezení svobod nebylo prodlužováno neomezeně dlouho.

Teze čtvrtá. Jakkoliv prodejci bylinných přípravků a poradci pro zdravý životní styl horlivě tvrdí, že proti covidu stačí vitamíny a dobrá nálady, neobjevily se ani nejmenší náznaky, které by to podporovaly. Covid kosí i sportovce. Výjimkou je vitamín D, který prokazatelně zvyšuje odolnost.

Teze pátá. Naděje spojované s různými léky se nepotvrdily. Účinky ivermektinu byly vyvráceny nezávislými studiemi (dobré výsledky brněnské nemocnice byly tedy nejspíš dány tím, že tam mají šikovný a obětavý personál). V Rusku dokázali postavit impozantní systém péče o čerstvě nakažené, kdy o lidi bylo od začátku postaráno, a dostávali preparáty na posílení imunity. Fungovalo to slušně, ale na mutaci delta to nestačilo, a systém se zhroutil. Nicméně nové léky, které se mezitím objevily, situaci mění k lepšímu. To bude pokračovat.

Teze šestá. Očkování nepřináší stoprocentní ochranu, což ani nikdo nikdy netvrdil. Nicméně i tak jsou výsledky určitým zklamáním – zejména, co se týká trvání ochrany. Současné vakcíny ji poskytují stěží půl roku. To znamená, že očkování nestačí k vymýcení viru. Stačí ale k tomu, aby bylo možné normálně žít bez omezení a neplnily se nemocnice. To by ovšem předpokládalo velmi vysokou proočkovanost populace (blížící se 90%). Jako zatím jediná země dosáhlo takové proočkovanosti Portugalsko, kde už mohli zrušit opatření. Je ovšem otázka, jak se bude situace v Portugalsku dál vyvíjet. Covid už připravil příliš mnoho překvapení, než abychom mohli něco označit za úplně definitivní.

Teze sedmá. Jediným tradičním prostředkem potlačení epidemie jsou karantény, nyní označované spíše výrazem „lock-down“. Jde o to co nejvíc omezit kontakty lidí (i zdravých lidí), čím se zamezí šíření nákazy – ovšem za cenu drastického omezení občanských svobod. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že poměrně krátké (několikatýdenní) uzavírky stačí k vytlačení viru z populace, ovšem zatím nikomu se nepodařilo zabránit dalším přenosům viru z ciziny. Podle všeho se tedy může jednat o pouze dočasné řešení. Navíc karantény umožňují přenášet náklady mezi různými skupinami. Omezení sociálních kontaktů na polovinu může totiž obnášet to, že jeden bude zavřený doma a druhý se nebude vůbec omezovat. To je pokušení, které je příliš lákavé.

Teze osmá. Poslední zbývající možností je selektivní trasování nemoci. Tedy žádné plošné uzávěry, ale individuální karantény. Tato možnost ovšem představuje jednoznačně nejdramatičtější zásah do občanských svobod. Všichni občané musí zpřístupnit veškeré údaje o svém pohybu a všech svých kontaktech, a musí přistoupit na taková opatření, která umožní snadno kontrolovat, jestli dodržují karanténu. Pokud by na to odmítla přistoupit byť i jen malá část populace, systém nebude fungovat vůbec.

Teze devátá. Žádné testování není zcela bezchybné, a nikdy nebude. Ať bude zvolen jakýkoliv prostředek, vždy budou některé případy falešně pozitivní a jiné falešně negativní. Stejně tak žádné opatření nebude plně dodržováno. Nikdy v žádné zemi nejsou ukáznění všichni.

Nad tím vším by se měla vést veřejná debata. Kolik jsme ochotní obětovat? Jaké represe jsme ochotní podporovat vůči spoluobčanům, kteří budou celkové zvládání epidemie kazit? Jak rozložit náklady mezi různé skupiny obyvatel? A především – jak najít ideální směs prostředků, abychom zachránili co nejvíce životů, co nejméně poškodili ekonomiku a aby omezení byla co nejméně drastická?

Taková debata je ovšem velmi obtížná z několika důvodů:

• Jedná o komplikované problémy, s nimiž nikdo z nás nemá zkušenost,
• Vstupují do ní nejrůznější zájmové skupiny, se zájmy mířícími různým směrem,
• Vzniklo celé odvětví „rozesíračů“ (omlouvám se za ten neslušný výraz) – čistě negativních lidí, kteří debatu rozbíjejí emotivními výlevy, šíří nejrůznější lži a kteří, žel, zjistili, že to slušně vynáší. Někomu zajímavé peníze, jinému „jenom“ polichocení ega. Všimněte si, že i v této branži „rozesíračů“ dochází k určité konsolidaci. V první fázi se jednalo o spontánní nadšence, často se základním vzděláním. Ti byli vytlačeni a nahrazeni advokáty, profesionálními politiky, mediálními celebritami a dalšími osobami příslušejícími spíše k vyšším třídám. Pokud epidemie vydrží dost dlouho, budou i oni nahrazeni – nadnárodními rozesíracími korporacemi. Ostatně, už dnes někteří z nich vystupují spíše jako franšíza nějaké nadnárodní ezotérické sítě.

Ale to všechno patří k životu. Teď je zapotřebí, aby rozumní lidé byli schopni spolu mluvit, nacházet věcná řešení a předkládat je vládě, která je podle všeho stejně bezradná jako kdokoliv jiný. Aby byli připraveni i na to, že mohou přijít nové mutace a nové objevy. A aby se nenechali zastrašit a otrávit křiklouny.

(zdroj: petrhampl.com)