V roce 2020 se šířila vážná a velmi nakažlivá nemoc. Spojené státy měly statisíce mrtvých, menší státy „jenom“ desetitisíce, ale v každém případě bylo zapotřebí razantních opatření pro zastavení nebo aspoň zpomalení šíření viru.

Současná situace je ale jiná. Většina populace je proočkovaná. I když očkování nefunguje úplně na 100%, hodně pomáhá. Nějací další lidé získali dočasnou imunitu proděláním nemoci. Kromě toho se objevily první léky a zdravotníci se naučili na covid lépe reagovat. Loni to rozhodně nebyla jen těžší chřipka, teď to ale jen těžší chřipka je. To taky znamená, že už neexistuje důvod pro tak drastická omezení občanských svobod, jakými jsou zákazy vycházení nebo třeba povinné nošení roušek. Leda na místní úrovni.

Někteří volají po větší opatrnosti (a tudíž silnějších omezeních), což je legitimní postoj v debatě. Ale neznamená to, že by takový postoj měl převážit.

Zajímavé je, že tohle stanovisko odráží i převažující lidové stanovisko. Během většiny epidemie tomu bylo tak, že těch, kdo požadovali zpřísnění, bylo minimálně dvakrát víc než těch, kdo požadovali rozvolnění. To se změnilo, teď už drastičtější kroky požaduje jen menšina. Opět to potvrzuje, že „hlas lidu“ bývá hlasem rozumu i v poměrně odborných otázkách. Ale pozor! Jsou tím myšleni normální lidé, nikoliv aktivisté. Ani aktivisté v tom smyslu, že tráví čas sledováním fantazijních videí a jejich šířením.

Článek Ann Coulter v anglickém originálu najdete ZDE.

(zdroj: petrhampl.com)