Po desetiletí nám učitelé morálky vysvětlovali, že člověk nemá shromažďovat věci. Že materiální statky nic neznamenají. Prý se máme soustředit na zážitky, vnitřní zkušenosti a tak podobně. Z věcí máme mít jenom to opravdu nutné, všechno ostatní si raději někde půjčit. Věci zotročují. Zkuste se podívat třeba do Frommovy knihy Mít nebo být? nebo do spousty katolické literatury.

A najednou zjišťujeme, že je to obráceně. Naše svoboda je závislá právě na tom, že vlastníme dost věcí – vlastní automobil, vlastní nářadí, vlastní hromadu topiva, ideálně i kousek vlastní půdy. Všichni ti borci, co se ochotně vzdají všech věcí, budou platit obrovské částky za cestování nebo seance s různými guru, a na konci měsíce pak zaplatí pronájem (protože žádná hmotná věc nebude jejich), to budou ti nejubožejší a nejzotročenější.

To neznamená, že by dřívější hlasatelé duchovna chystali podvod. Svět se ale mění. Korporátní marketingy mění strategie, manažerská elita mění strategie a strategie mění i lidé, kteří chtějí přežít. Jen málo pravidel platí vždy a všude. Rozhodující jsou principy – racionalita, loajalita, poctivost, a samozřejmě příslušnost k národu.

(zdroj: petrhampl.com)