Americké vysokoškolačky, které narážejí na zoufalý nedostatek mužů, najednou zjišťují, že ti muži nestojí o chození s politicky-korektními aktivistkami. Ostatně, kdo by doma chtěl agresivní krávu, která ho bude každých pár minut napomínat, že údajně ničí planetu, projevuje patriarchální chování nebo cokoliv jiného? Mužů je mezi vysokoškoláky méně a je pro ně nesrovnatelně snazší přivést si dívku třeba z východní Evropy – anglicky se naučí rychle, místním zvyklostem se přizpůsobí a ještě bude vzorně pečovat o domácnost. Nebo mohou sbalit dívku z nižší sociální vrstvy (což je mnohem snazší než naopak). Nebo prostě zůstanou sami, což je pohodlná volba, protože nezávazný sex je mnohem dostupnější než v předchozích generacích. Ono to „nikdy nebudu chodit s chlapem, co volí Trumpa“ najednou nezní tak hrdě.

Doporučuji článek feministické komentátory Wicky Spratt „Nebezpečný vzestup mužů, kteří nechtějí chodit s politicky korektními ženami“. Ten text doporučuju, protože je výjimečný tím, kolik hysterických výkřiků se podařilo směstnat na relativně málo řádek. Že nás chlapi nechtějí, je amorální, nebezpečné a „projevem krajní pravice.“ Ha*zlové! Článek je namířen proti herci Laurenci Foxovi, který se přiznal, že by taky doma nechtěl bednu politické korektnosti. A dozvíme se v něm, že podle „výzkumu“ britské neziskovky Hope Not Hate (tamní obdoba HateFree Culture) se krajní pravice projevuje nejčastěji tak, že si lidé dělají legraci z feministek. Jak článek končí, je nesmírně důležité tyhle trendy nepodceňovat.

On za tím ve skutečnosti jeden hluboký problém je. Ženy jsou přizpůsobivější než muži a mnohem více podléhají propagandě. To není jen otázka politické korektnosti. V jiném prostředí by ty stejné ženy byly třeba bojovné nacionalistky (kdyby byly vystaveny jiné propagandě). A v jiném prostředí by z nich byly rudé komisařky. Prostě všechno berou příliš vážně. To vytváří bariéru mezi nimi a laxnějšími muži. Co s tím? A proč to vůbec řešit? Možná to jen zpomalí jiný negativní trend – mizení vztahů a sňatků mezi lidmi z různých společenských vrstev.

A na závěr komentář jedné čtenářky pod článkem: „Učím svého syna, aby nemluvil s žádnou ženou, která projevuje známky choroby politické korektnosti.“

(zdroj: petrhampl.com)