Po čase jsem se zase zakousl do hodně progresivisticky levicové knížky. Genetická loterie od americké socioložky Kathryn Paige Hardenové. Spousta protibělošského rasismu. Snaha každého kontrolovat, jestli je dost politicky korektní. Jediná rodina, která stojí za zmínku, jsou dva homosexuálové, co koupí ženu, aby jim odnosila uměle počaté dítě. A samozřejmě útoky na každého nesouhlasícího jakožto nacistu. Nicméně přesto stojí Hardenová za čtení. Její výklady o genetice a dědičnosti jsou jedinečné a skvělé.

Evropský čtenář si ale taky uvědomí, jak divná je ta americká posedlost rovností. Nám přece rozumné nerovnosti nevadí. Nevadí nám, že má někdo větší auto než jiný nebo o lepší bydlení. Jsme smířeni s tím, že v tom hraje roli i štěstí. A když to někdo dotáhne až na soukromé letadlo, tak budiž.

Co ale nedokážeme snášet, je bída. Je pro nás nepřijatelné a cítíme se hrozně, když musíme žít v zemi, kde někteří klesli tak hluboko, že jsou připraveni o důstojnost a vyřazeni ze společnosti. Je lhostejné, jestli si to zavinili sami nebo ne.

To, že jsme civilizovaní lidé, to taky znamená, že odmítáme snášet, že někdo hladoví, že si nemůže koupit boty nebo nemá na základní lékařské ošetření. Že se nám hnusí ti, kdo podporují takové poměry, že významná část populace si nemůže dovolit zubaře a pak se těm chudým posmívají jakožto „jednozubcům“. Leda by si tu chudobu někdo sám vybral. Jestli chce někdo žít v chatrči bez vody a ve společné místnosti s vepřem, je to jeho rozhodnutí. Ale i pro takové lidi musí existovat cesta zpátky.

Proti mnoha bohatým mám to, že na tohle neberou ohled. Že si vytvořili vlastní svět izolovaný od téhle chudoby. Že upravují společenská pravidla tak, aby to bylo pro ty dole nesnesitelné. Že s nimi nemají nejmenší soucit. Všichni ti Lukaševičové, Sekyrové, Bakalové… i Petr Kellner takový byl. Ale problémem není jejich přepych ani jejich majetky. Problémem je utrpení těch na dně.

Je zajímavé, že tohle v americkém myšlení chybí. Jedna strana schvaluje nesnesitelné utrpení chudiny (často s určitým moralizujícím zápalem jakožto oprávněný trest za neschopnost přispívat ke korporátním ziskům), na druhé straně požadavek na odstranění i těch nejmenších nerovností. Vůbec nevědí, že existuje světadíl Evropa, kde desítky let dobře fungovala rozvrstvená společnost bez nesnesitelné bídy.

(zdroj: petrhampl.com)