Když se objevila iniciativa Za mír a spravedlnost, dalo se čekat, že hejno režimních politruků vyprodukují povinné texty, proč je to špatně, a proč je zapotřebí podporovat umírání Ukrajinců bez konce. A až dojdou Ukrajinci, proč taky umírání Poláků a Čechů.

Mezi prvními Jindřich šídlo na Seznamu. Nemá smysl mu to zazlívat, je to jeho práce. Ale je dobré si všimnout jeho argumentace. Připomíná různé iniciativy za mír v 70. a 80. letech a vysmívá se tomu. Čemu se vlastně vysmívá?

V té době probíhalo nesmiřitelné soupeření mezi táborem socialismu a táborem imperialismu. Propaganda každého přičítala sobě ty nejušlechtilejší a tomu druhému ty nejhorší. Pochopitelně. Ale obě strany měly za to, že existuje cosi vyššího, co přesahuje to soupeření a co je nad oběma. Třeba obecná lidská morálka (fakticky spíše morálka západní civilizace, ale to nikdo neřešil). Obecné přesvědčení, že by se s lidmi mělo zacházet slušně. Obecné přesvědčení, že vlastnosti jako slušnost, poctivost a pracovitost jsou hodné úcty. A pochopitelně taky obecné přesvědčení, že lidská touha přežít je víc než ideologie. Odvrácení jaderné apokalypsy bylo pro jednu stranu důležitější než vítězství tábora socialismu a pro durhou stranu důležitější než vítězství svobodného světa.

V Šídlově světě nic takového neexistuje. Není nic, co by stálo nad momentálními mocenskými záměry (ať si ve Washingtonu momentálně kdokoliv prolobboval cokoliv). Americké zisky jsou víc než slušnost. Jsou víc než morálka. Jsou dokonce víc než touha přežít.

(zdroj: petrhampl.com)