Velká Británie je už tři týdny nezávislá. A jak se dalo čekat, nezměnilo se nic ani k lepšímu ani k horšímu. Svým způsobem je to ilustrace postoje, na který často narážíme i v české debatě:

Odejdeme z EU, ale uzavřeme takové smlouvy s tolika státy (či skupinami států), že všechno zůstane, jako bychom v EU byli.

Proč v takovém případě odcházet? Na to se možná ptají Angličani. Jejich země je nadále islamizována. Nadnárodní korporace nadále vládnou britské ekonomice a drsně tlačí politickou korektnost, protibělošský rasismus a klimatické šílenství. Ty mocenské skupiny, které panují v EU, ty panují i ve Velké Británii. Britští dělníci nadále čelí konkurenci levné pracovní síly z nerůznějších částí světa. O obnově britského průmyslu není ani řeči.

Odchod má vlastně jediný smysl. Otevírá to (teoretickou) možnost další revoluce, tentokrát lidové.

Je dobré to mít srovnané. Odchod z EU je pouze nástroj pro obnovení národní svrchovanosti a soběstačnosti. Není to cíl sám o sobě.

Více ZDE

(zdroj: petrhampl.com)