Loni v létě jsme mysleli, že až se opravdu začne umírat, nemocnice opravdu budou plné a některé z nich se dostanou na hranici zhroucení, lidé uznají omyl. Stejně jako jsme si mysleli, že uznají omyl, když po masovém očkování nepřijdou zdravotní problémy. Jenže on se ukazuje pravý opak. S každým dalším důkazem, že se mýlí, jsou urputnější. A rozšiřuje se jejich tvrdé jádro!

Jak je možné? Docela obyčejně proto, že lidé nereagují na skutečnost, nýbrž na to, jaký obraz skutečnosti převládá v jejich sociální skupině. Když tedy od přátel slyším několikrát denně “covidofašismus”, “covidohysterie”, “vražedné očkování”, reaguji na ta hesla, nikoliv na skutečnost. Když přijde další důkaz vyvracející naši společnou teorii, skupina zvýší tlak (lidé si brání svá ega) a výsledkem je posílení dosavadního přesvědčení. Podobně před pár lety každý velký atentát zvýšil odhodlání sluníčkářů prosazovat další migraci.

Ignoroval jsem to, i když se to píše ve většině sociologických učebnic. I po padesátce člověk pořád dělá chyby a pořád se musí učit.

(zdroj: petrhampl.com)