Z toho ale také vyplývá, že žádná vláda nemůže zvládnout epidemii bez podpory obyvatelstva. Mohli bychom tedy logicky čekat, že páteří vládní strategie bude komunikovat. Informovat, vysvětlovat, naslouchat, prosit, motivovat, varovat, a třeba i vyhrožovat.  Ale mluvit s lidmi je to úplně nejdůležitější. Všechno ostatní jsou vlastně jen doplňkové nástroje.

Takže jak postupuje česká vláda? Správně! Zavádí všechna možná i nemožná opatření, neustále je mění, ale s mluvit s lidmi se neobtěžuje.

Nicméně vzácný záblesk zdravého rozumu se přece jen objevil. Na začátku listopadu najalo ministerstvo zdravotnictví nejvěhlasnější a údajně nejlepší experty na vyvracení nepravd – firmu Semantic Vision. Částka nebyla zveřejněna, ale podle cen obvyklých na trhu s tímto typem státních zakázek to nejspíš byly jednotky milionů.

Jaký je tedy výsledek práce expertů? Veřejnost zmatená. Nikdo nic neví. Šíří se naprosto příšerné zkazky. Přibývá lidí s vyloženě sebevražedným chováním. A dokonce vznikají poměrně velké skupiny, kde začala fungovat sociální kontrola – člověk s racionálním pohledem na epidemii a očkování je vyobcován. Tvrdit, že žádná epidemie vlastně neexistuje, je otázkou společenské prestiže. Nejsou to skupiny převládající, ale existují a zvětšují se.

Bylo by to horší, kdyby specialisté ze Semantic Vision nepracovali? Asi sotva.

Jenže moment, na co to jsou specialisté? Když si projdete rozhovory s šéfem firmy Františkem Vrábelem, vidíte jednoznačnou odbornost opakovat poučky o tom, že za všechno může Putin. O lidech a jejich psychologii zřejmě neví vůbec nic (nebo to úzkostlivě tají). Co je ještě víc zarážející, není schopen se orientovat v médiích. Do kolonky „konspirace“ mu spadá všechno, co se staví kriticky k radikální neomarxistické ideologii, resp. co takovým textům poskytuje prostor.

Přitom zadání je tak jednoduché, že by jej měla zvládnout i parta studentů. Sdělit něco, co je jasné, logické a pravdivé. To ovšem vyžaduje tři zásady.

• Říkat pravdu. Nic netajit. Otevřít veškerá data. Tam, kde je vhodné, publikovat data společně s vysvětlením. Ale nic nezakrývat.
• Srozumitelně vysvětlovat, co se dělá, a jaký to má cíl.
• Rychle reagovat na nepravdy, pokud se nějaká nepravda šíří.

Jenže to není práce pro specialistu, jehož odborností je sledování, špiclování, zakazování, cenzurování a vyhrožování. Jak by mohl získat důvěru? To, žel, není záležitost jedné firmy, ale celého odvětví expertů na dezinformace.

Na druhou stranu, proč by měli být dobří ve vytváření důvěry. Podle toho přece hodnoceni nejsou. Hodnoceni jsou podle toho, jak umí vytvářet vztahy s klíčovými lidmi na ministerstvech a v korporacích, papouškovat politicky korektní fráze, vyhrávat výběrová řízení a čerpat rozpočty.

Jaké tedy výsledky?

Za prvé. Část dat je utajována, část je dostupná na různých internetových stránkách, v nesouvislé a nesrozumitelné podobě. Občas je tomu dokonce tak, že různé instituce vydávají různá data. Nejspíš je tomu tak i proto, aby nebylo vidět na různé kšeftíky. A aby nebylo tak zřetelné, že došlo ke spoustě chyb, za které by měl někdo nést odpovědnost. Je jasné, že komunikační specialisté to nemohou změnit. Ale mohou vyvíjet aspoň určitý tlak a dostat k veřejnosti aspoň co největší část dat. To se nestalo.

Za druhé. Naprosto chybí vysvětlování vládních kroků. Proč se zavírají právě hospody? Proč ne hotely? Proč zrovna v tuhle hodinu? Proč se zavírají kadeřnictví a proč ne psí salony? Proč zákaz kafe s sebou? Proč si nemůžete odnést pivo z hospody a můžete si ho odnést ze supermarketu. K čemu zákaz zpěvu? Kdo je pozitivně naladěn a hodně se zajímá, nakonec to zjistí. Jenže logické by přece bylo, že pokud vláda od lidí chce dodržování nějakého opatření, měla by vysvětlit, PROČ to chce. Měla by se také vyrovnat s námitkami (copak covid nepůsobí po 22 hodině?).

Za třetí. Reakce na šířené nesmysly úplně chybí, a to i když jim dávají prostor velká média. Třeba tu nehoráznost s údajnou děsivou chybovostí a tudíž nepoužitelností testů. Pro vysvětlení potřebujete vědět něco o tom, jak funguje testování (obecně), základy booleovské statistiky a něco ze statistiky obecné. Nicméně když si někdo dá práci, dokáže to klíčové vyložit v pěti odrážkách. Jenže nikdo si práci nedal.

Nebo onen drb o tom, že za běžné lůžko nemocnice údajně účtují 1800 korun na den, zatímco za covidové 40 tisíc na den. Bylo by tak těžké vystavit na příslušné webové stránce vysvětlení s odkazy na úhradovou vyhlášku? (ve skutečnosti je oněch 1800 účtováno pouze za „služby hotelového typu“, co je nepatrná část účtované částky). Jenže tím se nikdo nezabývá.

Nebo fámy o tom, že vakcína údajně neprošla testováním. Ministerstvo není schopno reagovat jinak než větou, že „vakcína prochází rozsáhlými testy, které odhalí případné nežádoucí důsledky.“ Jak přesvědčivé! To skeptici určitě změní názor. Člověk by si snad mohl myslet, že si z nás ministerstvo dělá legraci. Správné řešení by znamenalo popsat, jak testování probíhá (kolik lidí, jak jsou vybíráni, rozdělení na ostrou a placebo skupinu atd.), popsat, jak se vytvářejí a kontrolují protokoly, a popsat také, jak se testovalo před 20 lety.

Nic z toho, co jsem uvedl, nevyžaduje výjimečné schopnosti. Je to něco, co před 20 lety běžně zvládali v každém firemním marketingu a na tiskovém oddělení každého ministerstva. Sám jsem měl před mnoha lety možnost pomáhat při rozběhu systému datových schránek, a být v každodenním kontaktu s tehdejším tiskovým oddělením ministerstva vnitra. Opravdu dokázali postupovat velmi profesionálně. Jenže časy se mění, a co bývalo samozřejmostí, je dnes nemožné.

Obávám se, že kdyby ti stejní lidé, kteří ministerstvu zdravotnictví dosud pomáhali, dostali zadání, aby vytvořili absolutní nedůvěru, byl by výsledek stejný. I když… Pokud se byrokraté ve spolupráci s neziskovkáři rozhodnou vylepšit životní prostředí a znovu rozběhnout ekonomiku, je jisté, že výsledkem bude zničená krajina a hospodářský kolaps. Ale co kdyby se pokoušeli životní prostředí a hospodářství zničit? Nebylo by to lepší?

A neohrožuje nás náhodou „ochrana hranic Evropy“ více, než kdyby se ti stejní lidé pokoušeli migranty dopravovat k nám? Možná by se jich sem dostalo méně.

Není to jen otázka státní byrokracie. Vidíme slepenec státní byrokracie, korporací, neziskovek a menších soukromých firem (většinou advokátních, konzultačních apod.).

Ke každému z těch problémů přitom existuje jednoduché, dostupné a praktické řešení. Muselo by ale být realizováno zcela mimo struktury byrokratů a expertů. Politik, který by se pro něj rozhodl, by musel počítat s negativními novinovými titulky. A takoví, co by se toho odvážili, se v této době hledají těžko.

Mimochodem, podle posledních zpráv chce ministerstvo utratit za pokračování komunikace 40 milionů korun. Takže počítejme s výbuchem iracionálního strachu z očkování.

(zdroj: petrhampl.com)