Páteční Den rebelů poznamenán náhradními prostorami, ale snad jinak povedený. A na příští rok snad najdeme příjemnou hospodu, jejíž majitel se nedá vydírat.

Snažili jsme se být zábavní, místy i trochu vtipní a podle reakce publika to vyšlo. Při takové příležitosti si člověk uvědomí, jak hrozně chybí akce, kde bychom se mohli svobodně zasmát. Kde bychom si mohli dělat legraci z feministek, genderového šílenství, ničení soch, úrovně elit a všeho dalšího. Přitom právě schopnost se takovým věcem smát byla vždycky tím, v čem byli Češi silní.

Potřebujeme humor, a vedle toho potřebujeme důkladné studium a soustavnou práci. Místo toho toho máme spoustu politických akcí, kde se především ventiluje vztek (byť v některých případech oprávněný), kde se rozdmýchávají negativní emoce a výsledkem není nic jiného než bezmocná frustrace – napříč politickým spektrem.

Nechme aktivisty, ať si aktivistují, ale skutečné úsilí o obnovu národní svrchovanosti by mělo jít jinudy.

(zdroj: petrhampl.com)