Koncem ledna 2015 se alespoň na základě výroků v médiích nezdá, že by mezi Hradem a Černínským palácem panovala shoda v pohledu na řešení problémů s islámskými radikály. Lze ji nalézt pouze v nejobecnější rovině.

Za ni lze považovat tvrzení, že Islámský stát představuje velké nebezpečí. Jak mu čelit, v tom se názory mezi prezidentem a ministrem zahraničí diametrálně rozcházejí.

Vzhledem k významu České republiky ve světě tento nesoulad nehraje v boji proti islámskému fundamentalismu žádnou podstatnou roli. NATO či Evropská unie svoji strategii nebudou přizpůsobovat návrhům Miloše Zemana.

Jeho vystoupení na pražské konferenci k sedmdesátému výročí osvobození koncentračního tábora v Osvětimi může posloužit jako názorný příklad toho, že sebedokonalejší servis tuzemské diplomacie nezajistí, aby veškerá vystoupení hlavy státu byla v souladu s vládním pojetím zahraniční politiky. Kabinet za ni nese plnou zodpovědnost, proto v těchto záležitostech musí mít hlavní slovo.

To zároveň nebrání tomu, aby prezident vyjádřil své postoje. Občas je prezentuje takovým způsobem, že tím komplikuje české diplomacii život. Týká se to například jeho názoru na dění na Ukrajině či na sankce vůči Rusku.

Některými výroky může vyprovokovat polemiku, případně nabídnout jiný pohled na věc. Na kvalitě jeho zázemí na Hradě záleží, zda to tak bude v diplomatických a odborných kruzích skutečně vnímáno. Některá jeho vystoupení totiž mohou vyvolat dojem, že se v dané záležitosti neorientuje o moc více než málo informovaný laik.

Pro prestiž prezidenta to je důležité. Pro zahraniční politiku České republiky je však podstatnější, aby v klíčových momentech jeho postoje nevybočovaly z určitých mantinelů, které stanoví vláda.

O nich by měl prezident diskutovat s premiérem a ministrem zahraničí na dohodnutých koordinačních schůzkách. Ty by měly vyřešit víc než mediální přestřelka vyvolaná Zemanovým vystoupením na pražské konferenci a následnou Zaorálkovou reakcí.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.