Více než 40% voličů k volebním urnám nedorazilo vůbec. Obecně lze říci, že čeští voliči rozdělují volby do dvou kategorií. V té první jsou volby do Poslanecké sněmovny a volby komunální. V obou případech převládá většinový pocit, že jsou důležité, neboť přímo rozhodují o výkonu moci a správě země, respektive obce. V té druhé skupině jsou volby krajské, evropské a senátní. Přestože kraje mimo jiné redistribuují nemalé prostředky, tak je voliči nepovažují za nezbytné a nemají k nim pevnou vazbu, která formálně přetrvává spíše k předešlé okresní úrovni státní správy.

Evropský parlament je na tom ve vnímání veřejnosti ještě mnohem hůře. Pro řadového voliče je příliš vzdálen, je poněkud abstraktní a účast českých poslanců v něm považují spíše za luxusní trafiky pro vysloužilé politiky. Samostatnou kapitolou je Senát. Ani po více než patnácti letech jej většina voličů nepřijala jako zásadní instituci, jako klíčovou pojistku ústavnosti a důležitý korektiv. Přispěla k tomu i atmosféra při vzniku této druhé komory Parlamentu, a bohužel k tomu přispívá také faktická role Senátu v reálné politické praxi. Jsou mnohé země, v nichž funguje jen jednokomorový parlament a nedá se říci, že by v nich demokracie strádala či dokonce krvácela. A pak jsou země jako Německo, kde druhou komoru parlamentu tvoří zástupci regionů.

Vraťme se do Sněmovní ulice, v níž zasedá Poslanecká sněmovna. Sedí v ní aktuálně zástupci dosti pestré sešlosti. Jsou zde poslanci zdecimované ODS, oslabené a ne zcela jednotné ČSSD, klub příznivců hřmotného Tomia, ale i unikum v postkomunistickém světě – plnohodnotná komunistická strana jako přímá pokračovatelka tradic minulého režimu.  Jsou zde i navrátivši se lidovci, v čele s mladým předsedou z východních Čech, který se učí novému řemeslu doslova za pochodu. Vedle nich jsou poražení hráči TOP 09, kterým velí zkušený veterán Kalousek, se svým knížecím štítem unaveného mediálního záletníka. A nakonec je zde také velká neznámá formace ambiciózního mega podnikatele, který svůj nový projekt pojal jako další divizi svého holdingu.

Můžeme očekávat doslova všechno. Další díl české reality show začíná. Své party si v ní odehrávají i panovník z lánské obory a odcházející vláda bez mandátu a v demisi. Máme namíchány karty, které někteří interpretují jako převratnou změnu. Odvážné tvrzení, ale budiž. A co bude dál? Předvolební líbivý radikalismus a populismus se již obehrává a lačná veřejnost čeká na první výsledky údajně nového stylu a toho proklamovaného „makání“.  Kluci a holky z plakátů nastoupili na plac. Investice do kampaní byly opět vysoké a je třeba je získat zpět. Jak? Tak, aby to prospělo všem zainteresovaným a v ideálním případě alespoň opticky i voličům. Co kdyby náhodou byly brzké předčasné volby, je třeba myslet i na zadní kolečka.

Ale jak to teď udělat s tím programem, aby nebyl ani levý a ani pravý? To se ještě neví. Snad se z toho něco vyklube tak nějak samo. Tonoucí, se stébla chytá.