Přitom se do značné míry naplnily obavy, že protievropské či euroskeptické strany dostanou přes 200, tedy přes čtvrtinu europoslanců. 

Euroskeptičtí jsou konzervativci pod vedením stejnojmenné britské strany. Stali se v bruselské sněmovně třetí nejsilnější skupinou s 63 poslanci. Jen o deset méně získala radikální levice pod vedením německých postkomunistů a řecké strany Syriza. 

Pak existuje ještě víc skeptická frakce Evropa svobody a demokracie, kterou řídí Nigel Farage ze Strany nezávislosti Spojeného království. 

Vzniká také skupina s názvem Evropská aliance pro svobodu, do jejíhož čela se postavila francouzská Národní fronta, obě mají do čtyřiceti poslanců. 

Očividně se tedy do euroskeptických klubů hlásí 185 poslanců a zřejmě ještě přibydou další, protože několik desítek poslanců se ještě do žádné frakce nepřihlásilo, mezi nimi například sedm členů Aliance pro Německo. 

Úplný součet tedy zní, že v novém evropském parlamentu bude o třetinu víc radikálních a umírněných nepřátel Evropské unie než bylo dosud. Na druhou stranu je zřejmé, že se sdružují do čtyř klubů, které se budou mezi sebou jen velmi těžko dohadovat na společném postupu. A mnozí z nich v čele s britskými konzervativci jsou schopni provádět v rámci Unie konstruktivní politiku. 

Z toho dost jednoznačně vyplývá, že se skutečný výsledek eurovoleb musí hledat jinou optikou. Nepůjde o nic dramatického, ale zajímavou informaci to přinést může. Na výsledcích se tedy nejvíc podepsala krize, a to tím, že se politické spektrum přesunulo doleva. 

Nejméně 300 poslanců budou mít levicové kluby včetně zelených, o desetinu víc než dosud. Klasická pravice, tedy lidovci, liberálové a konzervativci na tom budou stále lépe o nějakých 40 poslanců, jenže jich je o sedminu méně než dříve. 

Z toho vyplývá, že na evropské scéně dochází ke dvěma pohybům. Ekonomické těžkosti posledních let přiměly část Evropanů, aby se přiklonili k levici. Teprve příští volby ukážou, jestli půjde o nějaký trend, nelze však vyloučit, že se liberální recepty na prosperitu dlouhodobě zprofanovaly. 

Tomu napovídá i druhý trend, podle kterého část pravicových voličů přešla do tábora radikální euroskeptiků, kteří mají sklony k nacionalismu. 

Ohrožení Evropy tedy spočívá v oslabení lidovců, jinými slovy křesťanské demokracie. Právě křesťanská demokracie nejlépe reprezentuje tradiční hodnoty, ze kterých vznikl evropský kapitalismus a výkonný sociální systém. 

Hrozí posun k nacionalismu, který vždy dokázal Evropu spolehlivě rozbít, předpovědi o jeho vzestupu se však naplnily jen z menší části. 

Méně nápadný posun k levici včetně jejich alternativních forem možná znamená něco důležitějšího, totiž přechod k více individualistické a méně náboženské společnosti než byli Evropané dosud zvyklí. 

Jestli bude nutné, aby levice převzala hlavní odpovědnost za Evropu a jestli to vůbec dokáže, to je hlavní otázka příštích let.

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.