Získal takovou proslulost, že se lidé v televizních estrádách ptali Šika úplně na všechno, v nadsázce třeba i na to, jestli jejich rozbité auto ještě pojede.

Teď je možné položit jinému ekonomovi stejnou otázku: „Ťoku, pojede to ještě?“ Míněno tím je především, jestli se opět začnou stavět dálnice a jestli se nějaká někdy dokončí.

Dokud je zima, tak otázka nezní příliš naléhavě, protože se stavět stejně nedá. Ovšem jak se nový ministr rozhlíží na svém ministerstvu, tak postupně zjišťuje, na co všechno bude muset odpovědět a najít řešení.

Úplně zásadních otázek je přesně tolik, kolik je velkých silničních staveb.

Začít je možné u D1, kde otázka zní: Jak dlouho ještě budou opravy tělesa dálnice zdržovat provoz a zvyšovat náklady všem, kdo dálnici používají?

Opravy začaly před dvěma lety a skončit by měly za pět let. Tento termín se ovšem ukazuje jako nereálný. Podotázka zní: Není možné najít jiný způsob rekonstrukce, který by dopravu tolik nezdržoval?

Další otázka se týká D3 v jejím jihočeském úseku mezi Táborem a Českými Budějovicemi. Zde musí ministr prosadit, aby se konečně začaly stavět další úseky.

U dvou z nich proběhly soutěže už před dvěma lety, k realizaci však nedošlo pod pozoruhodným argumentem, že nabídka vítězné stavební firmy je příliš laciná.

Kromě toho je třeba připravit ke stavbě další úsek okolo Budějovic, který je projektován jako typicky předražená stavba s náklady jedné miliardy na kilometr, takže vyžaduje důkladnou revizi.

Následuje gigantický problém na D8, která vede v Českém středohoří přes čtyři kilometry široký svah. Podmáčený svah je geologicky nestabilní, proto se ho část utrhla a zbrusu novou dálnici na pár desítkách metrů přerušila.

Nový ministr musí navrhnout sanační plán, který by zpevnil celý svah a sanoval celý úsek dálnice, který praská nejen na místě sesuvu.

Ani s tím si Ťokovi předchůdci nevěděli rady, i když měli na řešení téměř dva roky.

Neuzavřený je případ ostravské dálnice D47, která stála rovněž miliardu za kilometr, ukázalo se však, že přes veškerou drahotu byla postavena velmi nekvalitně.

Ministerským úkolem je donutit odpovědnou stavební firmu, aby opravila zpackanou stavbu na své náklady. Může se k tomu použít drsný nátlakový prostředek, totiž publikace údajů, jak přesně stavitelé selhali. To však vyžaduje skutečnou odvahu.

Ani nejnáročnějši šofér nemůže chtít, aby ministr Ťok nějak rychle vyřešil problém nejdůležitější silniční stavby, tedy pražského okruhu.

Někdejší ministři a pražští radní vymysleli před deseti lety trasu přes obytné oblasti a pak nechali své nástupce, ať ji prosazují proti dobře organizovaným občanským aktivitám.

Nový ministr může nějakým brutálním způsobem odpor zničit, tím ovšem přijde o jakoukoli evropskou podporu. Anebo najde jinou trasu dále od středu města a začne ji aktivně prosazovat. Přitom musí počítat, že se stane terčem útoků pozemkové lobby.

Tak zní pět základních otázek, a pokud Ťok odpoví na jedinou z nich, bude úspěšnějším ministrem než jeho předchůdci v uplynulých 20 letech. Je to výzva, řekl by člověk navyklý manažerskému slangu. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.