Ústava tady mluví tak jasně, že ani ústavní kreativec Zemanových kvalit nemá valný prostor.

Pokud chce ministr rezignovat, může se ho sice prezident pokusit přesvědčit, aby rezignaci stáhnul. Václav Havel to občas dělával.

Pokud ovšem navrhne odvolání ministra premiér, může s tím prezident nesouhlasit, může proti tomu protestovat, ale to je také jediné, co s tím může dělat.

Bohuslav Sobotka už také řekl, že pokud Zeman bude dělat problémy, navrhne odvolání Válkové sám a bude hotovo.

Proč tedy prezident dělá problémy, když nemůže vyhrát? Nejspíš proto, že chce dalším politickým hráčům připomenout svou existenci ve smyslu reálné politické síly.

Zeman se ani zdaleka nevzdal ambice ovlivňovat politiku natolik, nakolik to jen půjde. Vždy půjde na hranu toho, co ústava dovoluje, bude zkoušet posunout mocenskou rovnováhu na stranu vlastního úřadu.

Ve vzkazu, že to s odchodem Válkové nebude tak jednoduché, jak by si Babiš a asi i Sobotka přáli, slyšíme ozvěnu jeho nedávných experimentů s prezidentskou vládou, ale hlavně předzvěst dalšího politického aktivismu. Zeman říká: Jsem tu, dejte si pozor.

Druhou rovinou je veřejné mínění. Zeman cítí, že se humpolácký způsob, jakým s Válkovou, zachází Andrej Babiš, nemusí úplně všem občanům líbit.

Ví, že když bude profesorku trestního práva hájit proti chování, jež těžko nazvat jinak než mobbingem či bossingem, bude to řadě lidí instinktivně sympatické.

Může to částečně dát zapomenout na prezidentovy verbální a mentální úlety posledních měsíců.

Už nyní se popularita Zemana zase o něco zvedá, podle CVVM ze 34 % vzrostla na 44 a obhajoba Válkové je dobrý způsob, jak pokračovat v přemalovávání obrazu trůnícího hulváta na podobiznu razantního, leč důstojného, ba gentlemanského vladaře.

Třetí rovina je neestetická, ale nelze ji nezmínit. Je možné, že Zeman měl s Válkovou dohodu týkající se zájmů jeho okolí.

Lidové noviny napsaly, že Válková zaměstnala jako asistenta příbuzného zemanovského senátora Josefa Regece, a nelze vyloučit, že výměnou za dlouhodobou podporu slíbila Zemanovi i mnoho dalších protislužeb.

Že měl prezident na setrvání Válkové v úřadě mimořádný zájem, dosvědčují útržky jeho hovorů s Hynkem Kmoníčkem, zachycené mikrofony na návštěvě Jordánska.

To, co nyní vypadá ze strany Miloše Zemana trochu jako ústavní trucovitost, tak může být jemným upozorněním Babišovi a Sobotkovi, že prezident má také své zcela konkrétní zájmy a že by je měli respektovat – případně nabídnout dopředu patřičnou kompenzaci.

V Zemanově otálení s přijetím rezignace Válkové se nejspíše protínají všechny tři motivy. Dlouhodobá mocenská hra, boj o veřejné mínění a zcela praktické zájmy.

Zeman Válkovou udržet nemůže, ale prohra to nebude. Ve všech zmíněných ohledech vydělá. Vidíme – jako už po několikáté – že Miloš Zeman, ač se zdá odepsaný, dokáže vždy vstát, otřepat se a dát protihráčům co proto.

Ještě si s ním užijeme. Nemusí se nám líbit, nemusíme si ho vážit. Ale jako silnou politickou figuru ho nelze nerespektovat. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.