Petr Jahn: Veřejnoprávní bizár roku. Setkání zaměstnanců ČT s generálním ředitelem Součkem. Část 2

Ředitelská grilovačka aneb hlas lidu

Souček, zatím, optimisticky: „A to je z toho, co jsem vám dneska, já sám od sebe chtěl říct úplně všechno a teď věřím, že stejně jako já jste plni očekávání, o čem všem spolu budeme mluvit v rámci otázek a odpovědí.“ Rovnou Vám mohu prozradit, že na ty už na tomto setkání nedojde. Vendula Krejčová se ptá: „Nastává ten správný čas, jste nervózní, pane řediteli?“ Souček stále suverénně: „Nervózní? Ne, proč?“ Ještě netušil, naiva, co ho čeká… Začíná se totiž dotazy z publika, protože jak Vendula říkala „máme plný sál“. A máme i mikrofony, takže je záznam zvuku jasný a zřetelný. První je paní z digitálních služeb a hned to stojí za to: „Já jsem se chtěla vrátit ještě k memorandum a k chartě. Memorandum podle toho textu, který jsem viděla, tam je strašná spousta věcí, které jsou formulované vágně, nejasně a zároveň je memorandum, neplnění memoranda důvodem pro odvolání generálního ředitele. Potenciálně. Což mi připadá strašně triky a nejen pro vás, ale pro kohokoliv, kdo v následujících letech bude jako generální ředitel působit. Takže tomu nerozumím. Je tam napsáno, že Česká televize se má stát alternativou komerčních služeb televizních. To mi připadá, že neodpovídá tomu zákonu o České televizi, který mluví o tom, že služby České televize mají být plného rozsahu. Tak to je moje otázka k memorandu, proč ho uzavíráme s tak vágními formulacemi.“ Ano, Memorandum jsem již několikrát kritizoval. Ale paní má nový, řekl bych veřejnoprávní, pohled. A pokračuje o poznání úderněji: „Druhá otázka k Chartě. Jestli memorandum je trošku jako bič na generálního ředitele v rukách rady, která by třeba neměla dobré úmysly, tak Charta mi připadá jako bič na pracovníky. Proč by pracovníci externí neměli mít možnost spolupráce na vzdělávacích věcech? Tomu vůbec nerozumím. Tam je spousta věcí, které nejsou srozumitelné. Není mi jasné, proč ta Charta je přijímána takhle netransparentně, tajně, polotajně? Proč ten text není distribuovaný mezi pracovníky tak, aby se ty připomínky mohly diskutovat otevřeně a jasně? Jaký je tedy další postup při finalizaci Charty?“ Souček: Tak já začnu tím memorandem. Já si vůbec nemyslím, že memorandum je formulováno vágně. Alternativa ke komerčním televizím nemá vůbec nic společného s tou univerzalitou té služby, kterou nám ukládá zákon o české televizi, tedy působit pro všechny cílové skupiny a působit ve všech žánrech audiovizuální tvorby. … My jsme nechtěli, aby byla služba veřejnoprávní televize definována jako komplementární k činnosti komerčních televizí, to znamená, abysme byli nuceni dělat jenom to, co komerční televize nedělají, protože to jednak skutečně by odporovalo zákonu u České televizi a prakticky by to vedlo k marginalizaci České televize, protože pokud máme zasahovat všechny cílové skupiny, tak se musíme věnovat i zábavě, tak se musíme věnovat i sportu.“ A tady už se paní z digitálních služeb naplno rozjela: „Rozumím, ale pokud byste byl odvolán na základě toho, že například, jak se v memorandu píše, že Česká televize povinna dát prostor všem relevantním proudům v české společnosti, to může také znamenat, že musí dát prostor pro názor plochozemcům, všem bizarním obskurním skupinám, a když v radě České televize nebude dobrá vůle, tak na téhle technikalitě se jistě může točit a může vám zkomplikovat život. Stejně tak to platí pro tu chartu, kde jsou napsány obraty, které technicky vzato můžou posloužit jakémukoliv vedení k odvolávání nepohodlných lidí. Já vám doporučuji jedno k tomu memorandumu…“ Následuje naprosto signifikantní veřejnoprávní komunikace posledních měsíců. Paní totiž nepochopila, že pan generální ředitel udělá vše, tedy i zkousne Memorandum, jen aby dostal těch 800 miliónů z navýšených poplatků! Souček: „Vlastně nevím, ze kterého textu čerpáte, protože memorandum...“ Paní: „Z toho posledního.“ Souček: „Jak víte, že je poslední, protože žádný ještě nebyl podepsaný.“ Paní: „Z toho posledního, co bylo k dispozici na Ministerstvu kultury.“ Souček: „Co? Ani nevím, jaké memorandum bylo k dispozici na Ministerstvu kultury. Každopádně, pokud jde třeba o ty relevantní proudy v české společnosti, je potřeba, a to platí pro každou normu, je potřeba jí číst v komplexnosti.“ Ptydepe jak vyšité! A paní již plně v ráži pokračuje: „Je to prostě něco, co si myslím, že není dobré pro Českou televizi, stejně jako charta není dobrá v tom stavu, v jakém mi byla předložena pro pracovníky České televize, a už vůbec není dobrý ten způsob tajného, netransparentního projednávání, kdy máme zákaz sdílet ty texty.“ Souček kontruje: „Připomeňte mi poslední interní normu, která probíhala nějakým celotelevizním připomínkováním mezi zaměstnancům. Víte, interní normy stanou většinou management každého podniku, každé instituce, protože ten management nese odpovědnost.“ Tak s tím nesouhlasím. Zkušenost z České televize, z doby koncem devadesátek a dál, byla přesně opačná. Vzhledem k tomu, že byly silné odbory, tak se o všem veřejně diskutovalo do úmoru. Souček pokračuje: „Ta norma vznikala tak, jako všechny předchozí důležité normy České televize. To je norma, já jsem to tady ještě, než ste mi položila ten, vy kroutíte hlavou, ale tak já můžu vyjmenovávat všechny ty kolegy, kteří tady po většinou sedí, kteří se od počátku letošního roku na tvorbě té normy podíleli. Nebylo to nic tajného.“ Paní z digitálních služeb se nedá jen tak: „Já jsem dostala zákaz jí dát dál z ruky, třeba. To prostě není transparentní projednávání, to se na mě nezlobte.“ Souček: „A vy jste ji získala z jakého titulu?“ Paní: „Já jsem ji získala z titulu člověka na druhém stupni řízení.“ No, zanedlouho asi nebude na žádném stupni řízení… Souček: „Interní normy opravdu nevznikají plebiscitem. To bychom mohli hlasovat o celé řadě dalších věcí. Někomu bude nepříjemné jedno pravidlo druhému druhé pravidlo. Interní normy se opravdu nedají řešit hlasováním. To je zodpovědnost managementu.“ Zdálo by se, že je hotovo, ale: „Richard Samko se hlásil?“ Richard Samko: „Pane řediteli, pracuji ve zpravodajství 25 let a myslím si, že těch 25 let jsem tam už zažil mnohé s mnohými tady kolegy a myslím si, že ve zpravodajství máme dost dobře nastavená pravidla pro komunikaci, pro dodržování pravidel. Jedna zásadní věc, abych byl konkrétní k té chartě. Každá charta má práva povinnosti. Jaká práva ta charta zaručuje nám, zaměstnancům? Není tam ani zmínka, ani zmínka o tom, jak se tahle instituce za nás postaví. Vy jste jeden z nás. Vy víte, čemu čelíme. Jak redaktoři, moderátoři a další. Možná i další zaměstnanci České televize, kteří třeba jdou nějakou demonstraci nebo protest. My se s tím setkáváme a vy teď na nás, teď možná to bude útočnější, ale vy na nás šijete nějakej bič, který mu mnozí z nás úplně nerozumíme a v nějakých situacích, v těch tezích, které tam jsou, jsou podle určitých právníků v rozporu se základní listinou práva svobod. Tak se jenom ptám, proč v té chartě nejsou i práva pro nás zaměstnance.“ Souček: „Zkuste definovat práva, která máte pocit, že dneska nejsou ošetřená pro zaměstnance.“ Samko pokračuje svou nezaměnitelnou češtinou: „Když budu v nedávným minulosti, třeba se zaměříme na projev pana Andreje Babiše vůči Martinu Řezníčkovi a dalším. My třeba, když jdeme na demonstraci, v spousta z nás se setkáváme vlastně s a taky slovními, někteří už je fyzickými. Sám jste tady říkal, že nedávno přišly nějaké stížnosti kvůli Zpravodajství. Jo, těch věcí už bylo, je a mnoho.“ Souček: „Já myslím, že ani netušíte, kolikrát se vlastně management za to zpravodajství staví, akorát to nevyvěšujeme na nástěnku. Jak si představujete, že se televize zastane toho redaktora nebo kameramana nebo asistenta, na koho pokřikují na demonstraci?“ Samko: „No tak to je váš úkol, ne? Vy jste garant, ne? Vy voláte po nějakém právu, já se ptám, jaké by to právo mělo být. Vy píšete chartu, dáváte dohromady chartu, šijete na nás bič a vlastně nevíte, jaký právo tam dát. A teď se ptáte po mě, po redaktorově, tak já vám to řeknu. Když jdou spousta stížností, jdete tady na radu. Spousta stížností, spousta z nás už tam muselo jít vysvětlovat nesmysly.“ Souček: „Kam?“ Samko: „Na radu třeba.“ Souček: „Kdo z vás byl něco vysvětlovat?“ Samko: „Byli tam lidi od nás. Pardon? Byli tam lidi třeba z události komentářů.“ Souček se nedá: „Prosím vás, řekněte mně konkrétní jméno.“ A takto to pokračuje dál. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že Richard Samko je něco jako předsunutá menšinová hlídka, než nastoupí kavalérie. A taky že jo. Souček už konečně hledá odpovědné manažery (to to trvalo): „Zkuste si o tom promluvit. Já možná poprosím někoho z pánů ze zpravodajství. Já si to rád poslechnu, ale já jako právo, co může udělat zaměstnavatel ve chvíli, kdy na vás na demonstraci někdo pokřikuje? Jak byste si to představoval?“ Samko: „Michal, Michal i Petr Mrzena. Vždycky jsme měli nějaký konflikt, tak se za nás postavili, vyřešili jsme si to, postavili se za nás v tom smyslu, že potom třeba museli někdy něco vysvětlovat. Ale vy tady dáváte dohromady nějakou chartu, nějakou věc, která je v uvozovkách i možná nad rámec kodexu i zákona.“ Souček: „Není tam nic nad rámec kodexu ani zákona.“ Samko: „No tak má se stát výchozím standardem pro to, jestli porušujeme nebo neporušujeme nějaké věci.“ Souček už chytil dech: „Ano, ale my se bavíme o vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Vy teď si chcete nárokovat něco, kdy tím, kdo vás napadá, není zaměstnavatel. Česká televize se může ohradit vůči tomu, když její pracovníci jsou nepravdivě z něčeho nařčeni. Ale to se děje. Stejně tak jako v těch stížnostích chodí opravdu spousta. A v naprosté většině to vyjádření vůči radě České televize nebo vůči jinému stěžovateli, v naprosté většině případů se stavíme za vlastní lidi. Ve chvíli, kdy tam vznikne nějaký moment nejistoty, a to si sami můžete ověřit na webových stránkách České televize, kolikrát se to stalo v průběhu posledního roku. Ve chvíli, kdy tam vznikne nějaký moment nejistoty, tak je dotazován etický panel. Ale těch případů za poslední rok, jestli byly čtyři, v těch ostatních záležitostech podáváme vyjádření radě nebo tomu stěžovateli. A v 95% případů, možná, se stavíme za naše lidi. Ale ve chvíli, kdybychom tyhle stížnosti vyvěšovali veřejně, protože jsou to často věci, které se opravdu mýlí, tak my bychom ještě dávali prostor k tomu, aby to někde veřejně bylo vyvěšeno, i když ten názor je vlastně mylný.“ Ředitelská perla na závěr bloku. Zajímavý náhled do toho jediného správného, protože veřejnoprávního, myšlení. Samko už zcela mimo původní koncept: „Stanovujete nějakou chartu. Máte tam určité odvětví a taky říkáte, že to není poslední. My jsme se k tomu jako zpravodajci dostali leží se méně před týdnem, takže ve své podstatě jsme tomu vůbec nevěděli, že něco takového vzniká. Ale říkám to ještě jednou. Když teda na nás chcete šít nějaký bič, tak nám pojďte ještě taky do té charty napsat, jak se za nás postavíte.“ Souček: „Dobře, teda jestli bude někdo souhlasit z managementu zpravodajství, že si to s vám probere a potom to vneseme do té diskuze, já se nechám inspirovat.“ Samko už čistě za své: „Nevíte co, my to s Michalem a s Petrem jako řešíme, my si ji rozumíme, my ty desateráty věci máme stanovený ve zpravodajství, my je dodržujeme. A s čím je teda ten problém? Proč to nemáte v té chartě? Když už chcete tady stavit něco nad rámec něčeho, tak nám nechcete říct, jak se za nás postaví tahle instituce?“ Souček: „Já vám teď to nerozumím.“ Samko: „Říkám to blbě?“ Michal Kubal: „Já se omluvám, opravdu se o tom bavíme. Bavíme se o tom dlouhodobě. Zpravodajství si myslím, na rozdíl od mnoha dalších součástí české televize, je zvyklá na to, že musí dodržovat nějaká pravidla.“ Hmmm… Že by nějaké konkrétní postřehy o nezodpovědném fungování ostatních částí televize? To bych si nechal, být ředitelem, řádně vysvětlit. Abych věděl, kam zaměřit interní audit. Kubal pokračuje devótněji: „Tyto věci pro nás nejsou nějak nové a myslím si, že je dobré čas od času oživit tu diskusi o tom, jaká pravidla by měla fungovat. Já jsem vás vlastně chtěl poprosit, stejně jako probíhá ta debata s odbory, jestli bychom se mohli sejít, protože ty diskuse se zpravodajci s dalšími probíhají opakovaně a už se začínají rýsovat nějaké poznámky, které by zpravodajství a publicistika měla k tomu návrhu té charty.“ Takže pan generální ředitel vynechal z diskuse o Chartě zaměstnance ČT nejen odbory, ale i Zpravodajce? Nevypadá, ale je to slušnej kaskadér!

Souček: „Všichni členové vedení české televize měli tu chartu k připomínkování už před nějakým časem, takže já věřím, že pánové ze zpravodajství potvrdí, že o ní nevěděli minulý týden.“ Aha, takže ředitel Zpravodajství a publicistiky Petr Mrzena jí měl a neřekl to podřízeným? Souček kontruje: „Vy se usmíváte, ale přečtěte si kodex článek 22 odstavec 1. To je tam takhle napsáno. A ta pravidla se stanovují právě proto, abychom definovali a upozornili na oblasti, ve kterých k tomu konfliktu zájmu může docházet. Proto je to tak napsáno. Tady nikdo nemá zájem bránit lidem v České televizi v tom, aby na věci měli nějaký názor. Ale je potřeba přemýšlet o tom, v jaké společenské pozici se nacházíte. Jestli jste novinář, který den o denně předstupuje před statisíce, někdy miliony diváků. Tím pádem ve vaší pozici veřejně vyjádřený názor na konkrétní, aktuální kauzu může zpochybnit nezávislost toho média. Ve chvíli, kdy budete tváří té televize a ve svém volném čase budete poskytovat mediální trénink někomu z komerční sféry nebo z politiky a potom to vytáhne někdo, kdo tu informaci má a řekne ve chvíli, kdy budeme informovat o té politické straně, že v účinní vůbec nejsme nezaujatí, protože naši lidi jim poskytují mediální trénink, tak to nemáme už jak zhojit. Ten problém už tam je. Je potřeba říct dopředu, tohle je problém. Nepouštějte se do těchto situací. Ale já budu rád jednak, když si... Pojďme tady zorganizovat tuhle debatu, abychom si vyříkali, co je některými těmi ustanoveními myšleno a pojďme si taky říct, proč to tam je. Já jsem přesvědčený vlastně z té diskuze s managementem České televize. Myslím, že to přesvědčení sdílíme, že jasně nastavená pravidla a vlastně soustředěná na jedno místo. To je ten první účel té charty. Potřebujeme, aby bylo zřejmé, kam se jít podívat. Vy se usmíváte a kroutíte hlavou, když vám cituji něco, co je napsáno v kodexu. Já nevím, kdo z vás pečlivě ten kodex čte a kolikrát za rok se k němu vrátíte. Já vzhledem k tomu vyřizování stížností Rady České televize, vzhledem ke stížnostem Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, vzhledem k diváckým stížnostem s kodexem pracuju dnes a denně. Ty věci tam všechny jsou. Chybí tam jejich aplikace na to, co už jsem zmiňoval, na věci, které prostě v roce 2003 neexistovaly, jako jsou třeba profily na sociálních sítích. Ale ta charta, tohle je skutečně zatím poslední verze, ve které jsme zapracovali některé detaily týkající se odborové organizace a kterou odbory dostaly minulý týden znovu, tedy po tom zapracování, k připomínkování.“ Tohle kolo pan ředitel vyhrál díky tomu, že je v obraze a moc dobře také ví, zda to řediteli Mrzenovi dal nebo ne. Ale vzhledem k tomu, že to dostala paní na druhém stupni řízení, tak by jí musel, systémově, dostat i šéfredaktor Kubal. Takže, jak to bylo?

Petr Jahn

Autor je bývalý šéfproducent Ředitelství zpravodajství, aktuální publicistiky a sportu

Pokračování příště