Petro Porošenkovi nepochybně nezbývá nic jiného, musí hovořit o hrdinném boji ukrajinské armády, skvělých taktických plánech, které vedly k ústupu, kde jedním z nich je srovnání fronty. Tolik to připomíná válečné zprávy o pohybu německých turistů v Sovětském svazu za II. světové války, když se po Stalingradu organizovaně zkracovali frontu a přesouvali se do předem připravených pozic. Nakonec se fronta zkrátila natolik, že měřila jen pár kilometrů okolo berlínského Reichstagu. Obránci Donbasu, včerejší horníci a dělníci místních továren, se však na Kyjev táhnout nechystají. Doma konečně zůstali i v čase Majdanu.

Čím to ale je, že oddíly kyjevské regulérní armády i pochybné dobrovolnické bataliony nebyly schopny „teroristům“, nad kterými měly početní převahu, dát na frak? Jistě i tady platí, že silnější je ten, kdo ví, za co bojuje. Na jedné fotografii z Ukrajiny posledních měsíců stojí babička a v ruce má nějaký arch papíru a na něm je napsáno: Nenecháme pošlapat památku našich hrdinů banderovci. Jim zkrátka vadí, když na radioanténách transportérů a tanků vlají vlajky s hákovým křížem. Rusové – a nejen oni nemají zkrátka kachní žaludky.

O postojích druhé strany svědčí už to, jak se povolanci vyhýbají splnění povolávacího rozkazu a raději masově vyjíždění ze země. Co zajímavého, že ve velké míře do Ruska, kde nyní mohou bezvízově pobývat ne třicet, ale plných devadesát dnů. Nebylo by mimochodem správné, aby na sankční seznam unie byl zařazen i šéf imigrační služby, který má takové protiukrajinské nařízení na svědomí? Ale vážně. Vskutku zajímavé je, že oblastí, ze které se nejvíce mužů vyhnulo nástupu do armády, je západ Ukrajiny, jinak centrum ukrajinského nacionalismu a protimoskalství. Kdo by chtěl bojovat za Jaceňuka? A kdo za McCaina?

Více než poučná jsou pak svědectví těchto dnů, které podávají zejména řadoví vojáci ukrajinské armády o svém velení. Jednotky byly ponechané v kotli téměř v obklíčení bez zásobování municí i proviantem. Pro mnohé ani není jasné, zda organizovaně ustupovali, jak zavelel Porošenko, nebo prostě prchali, jak velel rozum. Jak plyne i z hodnocení bývalého náčelníka českého generálního štábu Jiřího Šedivého, velitelské kádry ukrajinské armády zkoušku ze schopnosti bojovat určitě nesložily.

Posílat tedy na Ukrajinu moderní zbraně je zbytečné i z těchto důvodů. Nic to nezmění. Kdo potom viděl zásilku pancéřovaných vozidel z Velké Británie, která pro Kyjev dorazila, mohl získat dojem, že jde o techniku, která se proháněla po Belfastu v Londýnem kolonizovaném Severním Irsku. Pokud nesloužila ještě při koloniálním působení v Indii. Při možných dodávkách zbraní na Ukrajinu tak třeba takovému McCainovi může přistát na účtu pěkná hromádka dolarů provize za zajištění odbytu nepotřebných a bez užitku ležících zásob. Zaplatí to Ukrajinci a vlastně zejména Evropa, které bude zkrachovalá země ležet za humny. To cheme? Řešení je pouze v pochopení skutečných příčin revolty lidí Donbasu a zahájení reálného mírového procesu.

Publikováno se souhlasem vydavatele