Nakonec sousedské vztahy s carským, komunistickým a dnešním Ruskem byly vždy poněkud komplikované. Neříkám dobré, neříkám špatné, říkám – komplikované. Sousední státy, země, kmeny či národy to znají velmi dobře.

Je zajímavé, že pro ty české občany, kteří obdivují Rusko v jakékoli jeho podobě, je právě Krym krystalicky čistou ukázkou toho, jak svět popírá nesporné ruské vlastnictví této části světa. Pojďme se tedy podívat, jak to s tím Krymem opravdu je – od začátku.

Prvními známými obyvateli Krymského poloostrova byli Taurové. Již v 7. století před naším letopočtem zde započala řecká kolonizace. Asi po 200 letech se jednotlivé řecké kolonie (tedy osady) sjednotily a vznikla tak Bosporská říše, která zde existovala až do 4. století našeho letopočtu (jen pro zajímavost – to je víc než 1000 let řecké Tauridy).  Ve středověku byl Krym součástí Byzantské říše, pak roku 1243 sem vpadli Tataři a Krym se stal součástí Zlaté hordy. Nakonec se jako Krymský chanát stal vazalským územím Osmanské říše. Po rusko-turecké válce pak ruská carevna Kateřina Veliká roku 1783 připojila Krym k Ruskému impériu. Zhruba za 100 let už Rusové tvořili 30% obyvatelstva Krymu. Tataři 35%, Ukrajinci 12%, Židé 5%. Zbytek byla směs Řeků, Němců a dalších národností. Po občanské válce byl Krym r. 1921 začleněn do RSFSR. Pak v roce 1944 došlo na Krymu k obrovským deportacím zbytků původního obyvatelstva (Tatarů, Řeků, Němců, Židů, Arménů, Němců a dalších) a k masivnímu dosídlení etnickými Rusy, kteří od této doby proto tvoří většinu obyvatelstva. Nakonec  v roce 1954 byl Krym začleněn k Ukrajinské SSR. Toto rozhodnutí bylo Ruskou federací po rozpadu impéria smluvně potvrzeno. Jestliže někteří naši spoluobčané tvrdí, že to nic neznamenalo, protože to stále byl jeden Sovětský svaz, pak bych jim rád připomenul, že v roce 1945 zakládajícím členem OSN nebylo ani Skotsko, ani Anglie ale jen Velká Británie, kdežto na straně druhé byly zakládajícími členy OSN Ukrajina, Bělorusko a také Sovětský svaz a tak tomu je vlastně dodnes. Takže dnešní okupace Krymu je okupací a to bez ohledu na to, jak celá záležitost nakonec skončí. Imperiální Rusko prostě jen pokračuje ve své koloniální politice.

Vždyť imperiální Rusko jednalo naprosto stejně, jako všechny evropské koloniální mocnosti. Jediný rozdíl spočíval v dopravě – Rusové obsazovali svá nová území po souši, ostatní po moři. Nebudu to popisovat podrobně, ale jen pro zamyšlení – mezi domorodce Rusové zavlekli pro ně neznámé nemoci jako neštovice a podobně, a zabili tak 90% Kamčadalů, 80% Jakutů a Evenků, Mansijců 50%, 44% Jukagirů. Už v roce 1882 konstatovali ruští vědci, že bylo zcela vyhlazeno nejméně 12 sibiřských národů. A to nemluvím o tom, jak byli vyvražďováni ti, kteří se nechtěli podrobit. Na Kamčatce byla vybita polovina populace. Rusifikace Sibiře a tzv. Dálného východu byla mimořádně úspěšná, dnes potomci původních kmenů představují asi jen 2,5% obyvatelstva. Vůbec nic vám to nepřipomíná?

Evropské mocnosti na rozdíl od Ruska již imperialismus ve smyslu budování světovládných říší opustily, Rusko ještě nepochopilo, že impériem bylo, je a stále chce být. Jestliže tedy někdo tvrdí, že 171 let ruské nadvlády na Krymu opravňuje Rusko k anexi ukrajinských území, pak podle stejné logiky musí být Indie britská a Čechy rakouské. Konec konců jejich nadvláda byla ještě mnohem delší. Pochopte prosím, že vůbec nijak nehodnotím, zda byla historie některých národů spravedlivá či nikoliv, zda byla agresivní či nikoliv. Jen chci ukázat, že v některých ohledech byla dost podobná a měli bychom ji tedy tak i hodnotit.

A co z toho vyplývá? Že i když se svět mění, některé věci jsou trvalé.