Úplatkem běžně rozumíme sice protizákonný, ale jasně definovaný obchodní kontrakt, vlastně výměnný obchod, kdy jsou stanoveny vzájemné kroky obou stran. Například: „Tady máte tisícovku (nebo dvě nebo tři, co já vím) a vy mi zařiďte řidičák!“ – Může to proběhnout i mlčky. Jako kdyby si obě strany řekly: „Tady je státní zakázka a tady je iksprocentní provize.“ Těch procent je možná deset, možná dvacet, já to nevím, ale vědí to obě strany kontraktu, protože taková je zavedená konvence a není třeba o tom mluvit nahlas. Zavedené konvence jsou v obchodních vztazích důležité. Říká se tomu „business as usual“. Mohli bychom říci „obvyklý obchod“. Ten nemusí být nutně nepoctivý, záleží na tom, co je v kraji zvykem. Součástí konvence se ale může stát i tučná provize. Schopný detektiv to může odhalit.

Šikovný obhájce pana Bárty by mohl soudu namítnout, že při předávání obálek o takovou transakci nešlo. Pan Bárta neřekl: „Tady máte peníze a vy mě budete poslouchat“. Dokonce to ani mlčky nenaznačil. Lze sice předpokládat, že každý dárce si významným finančním darem obdarovaného nakloní. A je-li to šéf strany, byť neformální, a jsou-li obdarovanými poslanci téže strany, šéf tím ovlivňuje jejich poslanecké rozhodování. Ale to je dedukce, kterou nelze doložit z případu samotného. Pravda, taková konstrukce obhajoby může ztroskotat na postoji slečny Kočí, která si o peníze neřekla, ani je neočekávala, a naopak vše ihned nahlásila. Bude to soudu stačit? To se uvidí.

Soudci to dnes mají těžké. Například pan Vojtěch Cepl junior. Žalující strana se cítila dotčena titulem „justiční mafie“, jímž ji jeho autorka veřejně označila. Soudce Cepl si s tím dal práci a shledal, že žalující strana se chovala takovým způsobem, že označení „justiční mafie“ bylo pochopitelné. Jeho autorka se tedy nemusí omluvit. – Řekl bych, chvályhodné rozhodnutí. Zdá se však, že si tím soudce Cepl příliš nepomohl. Že na něm ulpělo jakési podivné ódium. Inu, soudci to dnes mají těžké.

Soudce musí čelit situaci, v níž platí, že jsou možné různé právní názory. Zejména takové, které se vzájemně vylučují. Jistě, proč by různí právníci, zejména advokáti, nemohli mít různé právní názory? Od toho je soudce, aby rozhodl, který je správný. Jenže chyba lávky! Panuje sice shoda, že jsou možné různé právní názory, ale už není shody o tom, jaká jsou kritéria jejich správnosti a jakými postupy ji lze zjišťovat. Obávám se, že sám pojem „správnosti“ je snadno napadnutelný. – Kdo zná biblické příběhy, zná i ten velkopáteční. Když přivedli Krista k Pilátovi, argumentoval tento římský místodržitel slovy: „Co je to vůbec – pravda?“ Pak si obřadně umyl ruce (dodávám: alibisticky) a přenechal zatčeného lynčujícímu davu. Zdá se, toto „pilátovské krédo“ zatěžuje nejen soudcovský stav, ale celou právnickou branži jako prokletí. Neboť co je to vůbec – pravda?

Srovnávám právnickou branži s lékařskou. Lékaři jsou různí. Někteří se snaží odborně a poctivě léčit. Jiní chtějí z pacienta vytřískat co nejvíc. A když ne z pacienta, tak z pojišťovny. A ještě jiní stupňují mzdové požadavky, zatímco ostatní si utahují opasky. Jistá obdoba s právníky však existuje. Právníci mají své právní názory, lékaři mají názory diagnostické. Oproti právníkům se mohou opřít o objektivní metody (zobrazovací, laboratorní atd.). Ale i pak mohou existovat na téhož pacienta různé diagnostické názory. V medicíně však platí, že je to projev diagnostických rozpaků. V právnické profesi obdoba téhož, zdá se, neplatí.

Právní názor, zejména názor obhajoby, může být účelovou sofistickou konstrukcí, vůči níž bývá soudce v nevýhodě, neboť usvědčit ji z nepravosti vyžaduje bdělost, vzdělanost, znalost věci, trpělivost a spolehnutí na prostou sílu argumentu. Tu však může šikovný advokát snadno popřít. Právě proto je u nás zdatných soudců jako šafránu.

Ať už dopadne kauza „Bárta plus Škárka“ z právního hlediska jakkoli, je pro nás neradostným poučením o podstatě nové politické strany, která původně budila jakési naděje. Hlavě státu se to nelíbí, prý to činí nevěrohodnou naši politiku vůbec. Inu, ona taková prostě je. Je ale pravda, že bychom potřebovali povzbudivější zprávy, než je tato. 

Publikováno se s ouhlasem vydavatele.