Jako vždy u podobně emocionálně silných událostí se na výročí nabalilo i dost poněkud nechutných pokusů vytřískat politický kapitál za každou cenu a hned dva čeští politici se dokázali zviditelnit ve světě.

Nehoráznost rozesmátého selfíčka sociálního demokrata Škromacha při tryzně v Terezíně natolik ohromila například britský bulvár The Mirror, že mu věnoval velký článek, ačkoliv jindy se věnuje jako správný bulvár téměř výhradně osobnostem, které jeho čtenáři mohou znát.

Prezident Zeman zase zaujal svět plamenným projevem, ve kterém vyzval velmoci, ať dohromady pod záštitou OSN vyšlou armádu proti Islámskému státu a džihádistům, jinak prý světu hrozí superholocaust.

Nabízí se otázka, jestli se pan prezident seznámil s tím, jak podobná západní angažmá dopadla třeba právě v Iráku a Sýrii, kde Islámský stát působí, či v Afghánistánu a Libyi, a zná-li úsloví o dítěti a horkých kamnech.

Islámský stát předtím sice ústy jednoho ze svých vůdců pohrozil válkou proti Západu a také stamiliony obětí, a aby dokázal svou hovadskost, zavraždil další rukojmí - tentokrát japonské.

Je však nepopiratelným faktem, že Islámský stát na splnění těchto hrozeb prostě nemá sílu, tu naopak má Zemanovo oblíbené Rusko, jehož řinčení zbraněmi a spíše méně než více skrytá agrese proti Ukrajině může tyto obavy vyvolávat.

Na Ukrajině se zatím rozhořely boje s novou silou, vůdce proruských doněckých separatistů Zacharčenko ohlásil velkou ofenzívu svých jednotek v několika směrech včetně města Mariupol, na jehož sídliště vzápětí začaly pršet granáty, které zabily přes třicet civilistů včetně dětí, což vyvolalo takový odpor ve světě, že se Zacharčenko začal tvářit, že jeho slova byla jen takovým nedopatřením.

Ruské orgány mezitím uvěznili mírovou aktivistku a matku sedmi nezletilých dětí z Vjazmy, která je obviněná z vlastizrady, protože zavolala vloni v dubnu na ukrajinskou ambasádu, že z nedalekých kasáren zmizely speciální jednotky a ona se obává, že jsou na cestě do Doněcku.

Vzhledem k tomu, že ruské orgány jinak tvrdí, že na Ukrajině žádné ruské jednotky nejsou, je obvinění z vlastizrady vskutku pozoruhodné, protože by přece mohlo tedy jít jen o šíření poplašné zprávy, ale vzhledem k tomu, že ruské soudy mají praxi ve vynášení politicky motivovaných rozsudků, lze se o osud ženy jen obávat.

V Rusku mezitím vznikla paramilitantní organizace Antimajdan, tvořená bývalými vojáky, kozáky, sportovci i motorkáři, která si dává za cíl bojovat za velké Rusko tím, že bude i silou oponovat opozičním demonstracím. Podobnost nejen rétoriky a cílů s nechvalně proslulými hitlerovskými hnědokošiláči z SA je zajisté jen nápadně náhodná.

Rusko mezitím získalo podporovatele uvnitř Evropské unie, v Řecku se po volbách ujala vlády levicovělevicová Syriza, která se hned postavila proti zpřísnění protiruských sankcí, jak panují obavy dost proto, aby si vydíráním Bruselu vynutila odpuštění co nejvíce z astronomických dluhů země.

Podle průzkumu agentury STEM jsou tři čtvrtiny Čechů spokojeny se svým životem, což je druhý nejvyšší počet za posledních dvacet let. Uvidíme, jak budou nadále spokojeni Pražané, které čeká po opravdu drahém dobrodružství s Opencard alespoň částečný návrat k papírovým kuponům tramvajenek.

Česko už má konečně jmenovaného takzvaného superúředníka, což umožní naplnění služebního zákona – uvidíme, jak bude spokojená Evropská komise, které se situace v Česku právě v otázce služebního zákona pranic nelíbila.

Ať je co nejvíce věcí, se kterými můžeme být spokojeni, přeje posluchačům Českého rozhlasu Plus, sobě i celému světu Petr Schwarz. 

Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty  Publikováno se souhlasem vydavatele.